Tón v jazyce
Tón je používání výšky hlasu v jazyce k rozlišování lexikálního nebo gramatického významu – tj. k rozlišování nebo ohýbání slov. Všechny mluvené jazyky používají výšku tónu k vyjádření emocí a dalších paraligvistických informací a ke zdůraznění, kontrastu a dalších podobných prvků v tom, co se nazývá intonace, ale ne všechny jazyky používají tóny k rozlišování slov nebo jejich ohýbání, analogicky ke konsonantům a samohláskám. Jazyky, které mají tuto vlastnost, se nazývají tonální jazyky; charakteristické tónové vzory takového jazyka se někdy nazývají tónémy, analogicky s fonémy. Tonální jazyky jsou běžné ve východní a jihovýchodní Asii, Africe, Americe a Tichomoří.
Tonální jazyky se liší od jazyků s tónovým přízvukem v tom, že tonální jazyky mohou mít každou slabiku s nezávislým tónem, zatímco jazyky s tónovým přízvukem mohou mít jednu slabiku ve slově nebo morfému, která je výraznější než ostatní.
Funkce tónu
Tón může sloužit k několika různým funkcím v jazyce, včetně:
Lexikální význam: Tón může rozlišovat mezi různými slovy, která jsou jinak homofonní (stejně znějící). Například v mandarínštině slovo „ma“ může mít čtyři různé tóny, z nichž každý představuje jiné slovo.
Gramatický význam: Tón může také rozlišovat mezi různými gramatickými formami téhož slova. Například v kantonštině může tón rozlišovat mezi podstatným jménem a slovesem, které jsou jinak homofonní.
Pragmatický význam: Tón může také přenášet pragmatické informace, jako je zdůraznění, kontrast nebo otázka. Například v angličtině můžeme použít vyšší tón k vyjádření otázky nebo k zdůraznění určitého slova.
Tón v různých jazycích
Tón se používá v široké škále jazyků po celém světě. Některé z nejznámějších tonálních jazyků zahrnují:
Mandarínština: Mandarínština je tonální jazyk s čtyřmi tóny. Každý tón má svůj vlastní jedinečný název a symbol:
První tón: vysoký a rovný (ˉ)
Druhý tón: stoupající (ˊ)
Třetí tón: klesající-stoupající (ˇ)
Čtvrtý tón: klesající (ˋ)
Kantonština: Kantonština je další tonální jazyk s šesti tóny. Tóny v kantonštině jsou složitější než tóny v mandarínštině a mohou být stoupající, klesající nebo stoupající-klesající.
Vietnamština: Vietnamština je tonální jazyk s šesti tóny. Tóny ve vietnamštině jsou podobné tónům v kantonštině, ale mají také střední tón.
Thajština: Thajština je tonální jazyk s pěti tóny. Tóny v thajštině jsou vysoké, nízké, stoupající, klesající a klesající-stoupající.
Yoruba: Yoruba je tonální jazyk s třemi tóny. Tóny v jorubštině jsou vysoké, nízké a střední.
Tón a učení jazyků
Tón je důležitým aspektem tonálních jazyků a může být pro studenty, kteří se učí tyto jazyky, obtížný. Existuje několik strategií, které mohou studenti použít ke zlepšení svých tónových dovedností, včetně:
Poslech: Poslech tonálních jazyků je důležitý pro zvyknout si na různé tóny. Studenti by se měli snažit poslouchat rodilé mluvčí a snažit se identifikovat různé tóny.
Napodobování: Napodobování rodilých mluvčích je skvělý způsob, jak se naučit správně vyslovovat tóny. Studenti by se měli pokusit napodobit tóny rodilých mluvčích, dokud nebudou schopni je vyslovovat správně.
Cvičení: Cvičení je klíčové pro zvládnutí tónů. Studenti by se měli pravidelně cvičit ve vyslovování tónů a snažit se je používat v kontextu.
Závěr
Tón je důležitým aspektem mnoha jazyků po celém světě. Může sloužit k rozlišování mezi různými slovy a gramatickými formami a může také přenášet pragmatické informace. Tón může být pro studenty, kteří se učí tonální jazyky, obtížný, ale existuje několik strategií, které mohou studenti použít ke zlepšení svých tónových dovedností.