Ante Pavelić
Ante Pavelić (chorvatská výslovnost: [ǎːnte pǎʋelit͡ɕ] ⓘ ; 14. července 1889 – 28. prosince 1959) byl chorvatský politik, který v roce 1929 založil a vedl fašistickou ultranacionalistickou organizaci známou jako Ustašovci a v letech 1941 až 1945 působil jako diktátor Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), fašistického loutkového státu vytvořeného z okupovaných částí Jugoslávie nacistickým Německem a fašistickou Itálií. Pavelić a Ustašovci během války pronásledovali v NDH mnoho rasových menšin a politických oponentů, včetně Srbů, Židů, Romů a antifašistů, a stali se jednou z klíčových postav genocidy Srbů, porajmosu a holocaustu v NDH.
Poglavník Ante Pavelić
Pavelić v ustašovské uniformě v roce 1942
Poglavník Nezávislého státu Chorvatsko
V úřadu 10. dubna 1941 – 8. května 1945
Monarch Tomislav II. (1941–1943)
Předseda vlády Sám (1941–1943)
Nikola Mandić (1943–1945)
Předchůdce Pozice byla vytvořena
Následovník Pozice zrušena
1. předseda vlády Nezávislého státu Chorvatsko
V úřadu 16. dubna 1941 – 2. září 1943
Monarch Tomislav II.
Předchůdce Pozice byla vytvořena
Následovník Nikola Mandić
2. ministr ozbrojených sil Nezávislého státu Chorvatsko
V úřadu 4. ledna 1943 – 2. září 1943
Předseda vlády Sám
Předchůdce Slavko Kvaternik
Následovník Miroslav Navratil
1. ministr zahraničí Nezávislého státu Chorvatsko
V úřadu 16. dubna 1941 – 9. června 1941
Monarch Tomislav II.
Předseda vlády Sám
Předchůdce Pozice byla vytvořena
Následovník Mladen Lorković
Člen jugoslávského parlamentu
V úřadu 11. září 1927 – 7. ledna 1929
Monarch Alexandr I.
Předseda vlády Velimir Vukićević (1927–1928)
Anton Korošec (1928–1929)
Volební obvod Záhřeb
Osobní údaje
Narozen ( 1889-07-14 ) 14. července 1889 Bradina, Bosna a Hercegovina, Rakousko-Uhersko
Zemřel 28. prosince 1959 (1959-12-28) (ve věku 70 let) Madrid, Španělsko
Příčina smrti Komplikace způsobené střelnými zraněními
Místo posledního odpočinku Hřbitov svatého Isidora, Madrid
Národnost Chorvatská
Politická strana Ustašovci (1929–1945)
Jiná politická příslušnost Strana práva (1910–1929)
Chorvatská státní strana (1950)
Chorvatské osvobozenecké hnutí (1956–1959)
Alma mater Záhřebská univerzita
Zaměstnání Politik
Profese Právník
Podpis
Na počátku své kariéry byl Pavelić právník a politik chorvatské Strany práva v Království Jugoslávie, známý pro své nacionalistické přesvědčení a podporu nezávislého Chorvatska. Ke konci 20. let se jeho politická činnost radikalizovala, vyzval Chorvaty k povstání proti Jugoslávii a plánoval italský protektorát Chorvatska oddělený od Jugoslávie. Poté, co král Alexandr I. v roce 1929 vyhlásil svou 6. lednovou diktaturu a zakázal všechny politické strany, odešel Pavelić do zahraničí a spikl se s Vnitřní makedonskou revoluční organizací (IMRO) na podkopání jugoslávského státu, což vedlo jugoslávské úřady k tomu, aby ho soudili v nepřítomnosti a odsoudili k smrti. Mezitím se Pavelić přestěhoval do fašistické Itálie, kde založil Ustašovce, chorvatské nacionalistické hnutí s cílem vytvořit nezávislé Chorvatsko jakýmikoli prostředky, včetně použití teroru. Pavelić začlenil do programu Ustašovců teroristické akce, jako byly bombové útoky na vlaky a atentáty, v roce 1932 zorganizoval malé povstání v Lice a vyvrcholil atentátem na krále Alexandra v roce 1934 ve spolupráci s IMRO. Pavelić byl po soudu ve Francii v nepřítomnosti znovu odsouzen k smrti a pod mezinárodním tlakem ho Italové uvěznili na 18 měsíců a v následujícím období Ustašovcům do značné míry bránili. Na žádost Němců vyhlásil přední ustašovec Slavko Kvaternik 10. dubna 1941 vznik NDH jménem Paveliće. Pavelić si říkal Poglavník neboli nejvyšší vůdce, vrátil se z Itálie a převzal kontrolu nad loutkovou vládou. Vytvořil politický systém podobný fašistické Itálii a nacistickému Německu. NDH, ačkoli tvořila Velké Chorvatsko, byla Italy nucena vzdát se několika územních ústupků těmto zemím. Po převzetí moci Pavelić zavedl do značné míry proti-srbskou a antisemitskou politiku, která vedla k úmrtí více než 100 000 Srbů a Židů v koncentračních a vyhlazovacích táborech v NDH, zavraždění a mučení několika set tisíc Srbů spolu s desítkami tisíc Romů a Židů. Tato pronásledování a vraždy byly popsány jako "nejkatastrofálnější epizoda v jugoslávské historii". V roce 1945 nařídil Pavelić popravu významných politiků NDH Mladena Lorkoviće a Ante Vokiće na základě obvinění ze zrady, když byli zatčeni za spiknutí proti jeho svržení a za vyrovnání NDH se Spojenci. Po německé kapitulaci v květnu toho roku nařídil Pavelić svým jednotkám, aby bojovaly i po kapitulaci. Následně nařídil NDH, aby uprchla do Rakouska a vzdala své ozbrojené síly postupující britské armádě, která to odmítla a nařídila jim, aby se vzdali partyzánům. Partyzáni, kteří byli vyprovokováni útoky na jejich pozice, začali zabíjet Ustašovce. Pavelić uprchl do Rakouska, než získal falešný pas od Vatikánu a uprchl do Argentiny, kde pokračoval ve fašistických aktivitách. Později působil jako bezpečnostní poradce argentinského prezidenta Juana Peróna, který poskytl útočiště mnoha fašistickým válečným zločincům. Dne 10. dubna 1957 se srbský hoteliér pokusil Paveliće zabít zastřelením; zpočátku přežil, ale následná zranění nakonec vedla k jeho smrti 28. prosince 1959 ve věku 70 let, poté co strávil poslední dva a půl roku ve frankistickém Španělsku.
Raný život
Narození a vzdělání
Ante Pavelić se narodil v hercegovské vesnici Bradina na svazích Ivanovy hory severně od Hadžići, asi 15 kilometrů jihozápadně od dnešní části Hadžići, která byla tehdy součástí Osmanské říše okupované Rakousko-Uherskem. Jeho rodiče se přest Ante Pavelić, vůdce Ustašovců a pozdější Poglavník Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), byl klíčovou postavou ve složitém a kontroverzním období chorvatských dějin.
Pavelić se narodil v roce 1889 v Bosně a Hercegovině, která byla tehdy součástí Rakousko-Uherska. Studoval práva na Záhřebské univerzitě a během první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě. Po válce se zapojil do chorvatské nacionalistické politiky a stal se jedním z vůdců Ustašovského hnutí, které prosazovalo nezávislost Chorvatska.
V roce 1929 byl Pavelić odsouzen za spiknutí s cílem zavraždit krále Alexandra I. Jugoslávie. Upnul do Itálie, kde žil až do vypuknutí druhé světové války. V roce 1934 se Ustašovci spojili s italskými fašisty a přijali fašistickou ideologii.
Po invazi do Jugoslávie v dubnu 1941 se Pavelić vrátil do Chorvatska a stal se Poglavníkem NDH, loutkového státu vytvořeného nacistickým Německem. Pavelićův režim byl brutální a represivní a dopustil se řady válečných zločinů, včetně genocidy Srbů, Židů a Romů.
V roce 1945 uprchl Pavelić do Argentiny, kde žil až do své smrti v roce 1959. Po celou dobu byl stíhán za válečné zločiny a několikrát se pokusil o sebevraždu.
Pavelićův odkaz je dodnes kontroverzní. Někteří Chorvati ho považují za hrdinu, který bojoval za nezávislost Chorvatska, zatímco jiní ho odsuzují jako zločince zodpovědného za smrt tisíců lidí.
Nezávislý stát Chorvatsko byl loutkový stát vytvořený nacistickým Německem v dubnu 1941. Stát byl veden Ustašovci, chorvatským nacionalistickým hnutím, které prosazovalo fašistickou ideologii.
NDH byla brutální a represivní diktatura, která se dopustila řady válečných zločinů, včetně genocidy Srbů, Židů a Romů. Režim provozoval síť koncentračních táborů, včetně nechvalně známého tábora Jasenovac, kde bylo zabito odhadem 80 000 až 100 000 lidí.
NDH existovala až do konce druhé světové války v roce 1945, kdy byla poražena jugoslávskými partyzány. Vůdce NDH Ante Pavelić uprchl do Argentiny, kde žil až do své smrti v roce 1959.
Ustašovci byli chorvatské nacionalistické hnutí, které prosazovalo fašistickou ideologii. Hnutí založil Ante Pavelić v roce 1929 a jeho cílem bylo vytvořit nezávislý chorvatský stát.
Ustašovci se v roce 1934 spojili s italskými fašisty a přijali fašistickou ideologii. V roce 1941, po invazi do Jugoslávie, se Ustašovci zmocnili moci v Nezávislém státě Chorvatsko, loutkovém státě vytvořeném nacistickým Německem.
Ustašovský režim byl brutální a represivní a dopustil se řady válečných zločinů, včetně genocidy Srbů, Židů a Romů. Režim provozoval síť koncentračních táborů, včetně nechvalně známého tábora Jasenovac, kde bylo zabito odhadem 80 000 až 100 000 lidí.
NDH existovala až do konce druhé světové války v roce 1945, kdy byla poražena jugoslávskými partyzány. Vůdce NDH Ante Pavelić uprchl do Argentiny, kde žil až do své smrti v roce 1959.
Ustašovci byli odsouzeni za své válečné zločiny a jejich odkaz je dodnes kontroverzní. Někteří Chorvati je považují za hrdiny, kteří bojovali za nezávislost Chorvatska, zatímco jiní je odsuzují jako zločince zodpovědné za smrt tisíců lidí. Ante Pavelić, narozený 14. července 1889, byl chorvatský fašistický politik a válečný zločinec, který byl vůdcem Ustašovců, nacionalistického a fašistického hnutí v meziválečné Jugoslávii. Byl vůdcem Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), loutkového státu Osy během druhé světové války, a odpovídá za smrt stovek tisíc Srbů, Židů, Romů a dalších během holocaustu a dalších zločinů proti lidskosti.
Pavelić se narodil v malém městě Bradina v Rakousko-Uhersku (dnešní Bosna a Hercegovina). Vstoupil do chorvatské armády a bojoval v první světové válce. Po válce se zapojil do politiky a stal se vůdcem Ustašovců. V roce 1929 byl Pavelić odsouzen za spiknutí s cílem zavraždit jugoslávského krále Alexandra I. a uprchl do Itálie.
V roce 1941, po německé invazi do Jugoslávie, se Pavelić vrátil do Chorvatska a vyhlásil nezávislost Nezávislého státu Chorvatsko. NDH byla loutkovým státem Osy a Pavelić se stal jejím vůdcem. Pavelić a Ustašovci okamžitě zahájili genocidu proti Srbům, Židům a Romům. Srbské obyvatelstvo bylo systematicky vyvražďováno, židovské obyvatelstvo bylo deportováno do vyhlazovacích táborů a Romové byli také zabíjeni.
Pavelić a Ustašovci byli zodpovědní za smrt stovek tisíc lidí během holocaustu. Podle odhadů bylo v NDH zabito až 350 000 Srbů, 30 000 Židů a 25 000 Romů. Pavelić a Ustašovci také spáchali řadu dalších zločinů proti lidskosti, včetně mučení, znásilňování a nucených prací.
Po válce Pavelić uprchl do Argentiny, kde žil pod ochranou peronistického režimu. V roce 1957 byl v Buenos Aires těžce zraněn při atentátu, ale podařilo se mu uprchnout do Španělska. Zemřel v Madridu v roce 1959.
Pavelićův odkaz je dodnes kontroverzní. Někteří Chorvati ho považují za hrdinu, který bojoval za chorvatskou nezávislost, zatímco jiní ho považují za válečného zločince, který je odpovědný za smrt stovek tisíc lidí. Ante Pavelić (9. července 1889 - 28. prosince 1959) byl chorvatský ustašovský politik, který během druhé světové války sloužil jako vůdce nezávislého státu Chorvatsko (NDH), loutkového státu nacistického Německa. Byl vůdcem Ustaše, fašistického a ultranacionalistického hnutí, které propagovalo násilí a etnické čistky.
Počátky života a kariéra
Pavelić se narodil v obci Bradina u Bosanského Grahova, která byla tehdy součástí Rakousko-Uherska. Vystudoval práva na univerzitě ve Vídni a poté se vrátil do Chorvatska, kde se stal členem Chorvatské strany práv (HSP).
V roce 1929 založil Pavelić Ustašu jako radikální odštěpeneckou skupinu HSP. Ustaša prosazovala chorvatskou nezávislost a prosazovala extrémní nacionalismus a antisemitismus. Pavelić se stal vůdcem Ustaše a vedl ji v sérii násilných akcí proti jugoslávské vládě.
Nezávislý stát Chorvatsko
Po německé invazi do Jugoslávie v dubnu 1941 vyhlásil Pavelić nezávislost Chorvatska a stal se jeho vůdcem. NDH byl loutkový stát, který byl zcela závislý na nacistickém Německu.
Pavelićův režim zavedl politiku etnických čistek, které vedly k zabití stovek tisíc Srbů, Židů a Romů. Ustašovské síly také spáchaly mnoho válečných zločinů, včetně mučení, znásilňování a vraždění civilistů.
Exil a smrt
V roce 1945, když spojenecké síly postupovaly na Chorvatsko, uprchl Pavelić do Rakouska. Byl zajat americkými silami a vydán Jugoslávii, kde byl v roce 1947 odsouzen k trestu smrti.
Pavelićovi se však podařilo uniknout z vězení a uprchnout do Argentiny. Tam žil až do své smrti v roce 1959. Byl zavražděn srbským emigrantem Blagojem Jovovićem.
Odkaz
Pavelić je kontroverzní postavou v chorvatských dějinách. Jeho příznivci ho považují za národního hrdinu, který bojoval za chorvatskou nezávislost. Jeho kritici ho však odsuzují jako fašistického zločince odpovědného za smrt stovek tisíc lidí.
Odkaz Ustaše je v Chorvatsku stále zdrojem napětí. Někteří chorvatští nacionalisté nadále oslavují Ustašu a její vůdce, zatímco jiní odsuzují její zločiny a volají po usmíření. Spolupráce v Jugoslávii během druhé světové války
Loutkové režimy
Vláda národní spásy
Nezávislý stát Chorvatsko
Nezávislý stát Makedonie
Politické organizace
Zelení
Slovinská smlouva
Ustašovci
Jugoslávské národní hnutí
Osoby
Chorvaté a Bosňané
Mehmed Alajbegović
Andrija Artuković
Ivan Babić
Mijo Babić
Rafael Boban
Mile Budak
Eduard Bunić
Fedor Dragojlov
Mato Dukovac
Jure Francetić
Miroslav Filipović
Muhamed Hadžiefendić
Ivo Herenčić
Božidar Kavran
Vladimir Košak
Džafer Kulenović
Osman Kulenović
Dido Kvaternik
Slavko Kvaternik
Vladimir Laxa
Mladen Lorković
Vjekoslav Luburić
Mihajlo Lukić
Julije Makanec
Nikola Mandić
Ivica Matković
Vladimir Metikoš
Josip Metzger
Ademaga Mešić
Husein Miljković
Ljubo Miloš
Ante Nikšić
Miroslav Navratil
Sulejman Pačariz
Ante Pavelić
Stijepo Perić
Viktor Pavičić
Ismet Popovac
Ivan Prpić
Osman Rastoder
Husein Rovčanin
Franjo Šimić
Slavko Štancer
Dinko Šakić
Tomislav Sertić
Alija Šuljak
Ivan Tomašević
Ante Vokić
Vjekoslav Vrančić
Hasan Zvizdić
Srbové
Milan Aćimović
Petar Baćović
Jezdimir Dangić
Uroš Drenović
Momčilo Đujić
Dobroslav Jevđević
Velibor Jonić
Dragomir Jovanović
Milan Kalabić
Nikola Kalabić
Dragutin Keserović
Rade Korda
Dimitrije Ljotić
Vojislav Lukačević
Draža Mihailović
Kosta Mušicki
Fehim Musakadić
Milan Nedić
Mihailo Olćan
Kosta Pećanac
Stevo Rađenović
Mane Rokvić
Ilija Trifunović-Birčanin
Svetozar Vujković
Slovinci
Franc Frakelj
Ernest Peterlin
Gregorij Rožman
Leon Rupnik
Černohorci
Blažo Đukanović
Krsto Popović
Bajo Stanišić
Pavle Đurišić
Zaharije Ostojić
Sekula Drljević
Mihailo Ivanović
Novica Radović
Albánci
Gajur Deralla
Xhafer Deva
Aćif Hadžiahmetović
Xhem Hasa
Rexhep Mitrovica
Shaban Polluzha
Mefail Shehu
Bulhaři
Ivan Mihailov
Hristo Tatarchev
Vojenské organizace
Četnické hnutí (široký pojem)
Divize Dinara
Limsko-sandžacký četnický oddíl
Pećanacovi četnici
Chorvatské ozbrojené síly
Chorvatské letectvo
Chorvatská letecká legie
Chorvatská domobrana
Chorvatská legie
369. divize
373. divize
392. divize
Chorvatské námořnictvo
Chorvatská námořní legie
Zelené kádry
Hadžiefendićova legie
Sandžacká muslimská milice
13. SS divize
23. SS divize
Ustašovská milice
Černá legie
SS Polizei-Selbstschutz-Regiment
Einsatzstaffel der Deutschen Mannschaft Sandschak
Vláda národní spásy
Ruský sbor
Srbská státní garda
Srbský dobrovolnický sbor
Černohorský dobrovolnický sbor
1. zvláštní bojový oddíl Bělehrad
Bělehradská zvláštní policie
Slovinské vojenské organizace
Protikomunistická dobrovolnická milice
Legie smrti
Slovinská domobrana
Italský guvernorát Černé Hory / Německem okupované území Černé Hory
Lovćenská brigáda
Národní armáda Černé Hory a Hercegoviny
Černohorská národní armáda
Italský protektorát Albánie (1939–1943) a německá okupace Albánie
Albánská milice
Balli Kombëtar
Skanderbeg SS
Skanderbeg Vulnetari
Kosovský pluk
Bulharská okupace / Nezávislý stát Makedonie
Bulharské akční výbory
IMRO
MYSRO
Ohrana
Viz také
Invaze do Jugoslávie
Druhá světová válka v Jugoslávii
Klíčové osoby druhé světové války v Jugoslávii
Partyzáni
Josip Broz Tito
Moša Pijade
Milovan Đilas
Aleksandar Ranković
Kosta Nađ
Peko Dapčević
Koča Popović
Petar Drapšin
Svetozar Vukmanović
Arso Jovanović
Sava Kovačević
Ivan Gošnjak
Boris Kidrič
Franc Rozman
Mihajlo Apostolski
Četnici
Draža Mihailović
Ilija Trifunović-Birčanin
Dobroslav Jevđević
Pavle Đurišić
Momčilo Đujić
Nikola Kalabić
Vuk Kalaitović
Dragutin Keserović
Vojislav Lukačević
Petar Baćović
Jezdimir Dangić
Zaharije Ostojić
Velimir Piletić
Dragoslav Račić
Zvonimir Vučković
Predrag Raković
Karl Novak
Německo
Maximilian von Weichs
Alexander Löhr
Edmund Glaise-Horstenau
Artur Phleps
Franz Böhme
Paul Bader
Lothar Rendulic
Karl-Gustav Sauberzweig
Itálie
Mario Roatta
Alessandro Pirzio Biroli
Albánie
Xhafer Deva
Rexhep Mitrovica
Xhem Hasa
Gajur Deralla
Aćif Hadžiahmetović
Nezávislý stát Chorvatsko
Ante Pavelić
Slavko Kvaternik
Dido Kvaternik
Mladen Lorković
Mile Budak
Vjekoslav Luburić
Mijo Babić
Andrija Artuković
Německem okupované území Srbska
Milan Nedić
Dimitrije Ljotić
Kosta Pećanac
Kosta Mušicki
Miodrag Damjanović
Milan Aćimović
Dragi Jovanović
Italský guvernorát Černé Hory
Sekula Drljević
Blažo Đukanović
Provincie Lublaň
Leon Rupnik
Ernest Peterlin
Viz také
Druhá světová válka v Jugoslávii
Frakce na jugoslávské frontě
Genocida Srbů v Nezávislém státě Chorvatsko
Pozadí
Demografie Chorvatska
Srbové v Chorvatsku
Srbové v Bosně a Hercegovině
Srbové ve Vojvodině
Předehra
Protisrbský sentiment
Nacistická rasová politika
Invaze do Jugoslávie
Ustašovci
Ustašovská milice
Holocaust v Nezávislém státě Chorvatsko
Velké Chorvatsko
Chorvatizace
Pronásledování východních pravoslavných křesťanů
Zapojení katolick