Kontrapunkt je v hudbě vztah mezi dvěma nebo více hudebními liniemi (nebo hlasy), které jsou harmonicky vzájemně závislé, ale nezávislé v rytmu a melodickém obrysu. [1] Nejčastěji se vyskytuje v evropské klasické tradici, silně se rozvíjel během renesance a ve velké části období společné praxe, zejména v barokním období. Termín pochází z latinského punctus contra punctum, což znamená "bod proti bodu", tj. "nota proti notě". V západní pedagogice se kontrapunkt vyučuje prostřednictvím systému druhů (viz níže). Existuje několik různých forem kontrapunktu, včetně imitativního kontrapunktu a volného kontrapunktu. Imitativní kontrapunkt zahrnuje opakování hlavní melodické myšlenky napříč různými hlasy, s variací nebo bez ní. Kompozice psané ve volném kontrapunktu často zahrnují netradiční harmonie a akordy, chromatismus a disonanci.
Druhy kontrapunktu
Existuje pět hlavních druhů kontrapunktu, které se vyučují v západní pedagogice:
První druh: Dvě hlasy se pohybují převážně v konsonantních intervalech, jako jsou oktávy, kvinty a kvarty.
Druhý druh: Dva hlasy se pohybují převážně v disonantních intervalech, jako jsou sekundy, septimy a nony.
Třetí druh: Jeden hlas se pohybuje převážně v konsonantních intervalech, zatímco druhý hlas se pohybuje převážně v disonantních intervalech.
Čtvrtý druh: Oba hlasy se pohybují převážně v disonantních intervalech, ale jsou spojeny suspendovanými disonancemi.
Pátý druh: Oba hlasy se pohybují převážně v disonantních intervalech, ale jsou spojeny procházejícími notami.
Imitativní kontrapunkt
Imitativní kontrapunkt je forma kontrapunktu, ve které se hlavní melodická myšlenka opakuje napříč různými hlasy. Imitace může být přesná nebo nepřesná, s variací v rytmu, melodii nebo harmonii. Některé běžné typy imitativního kontrapunktu zahrnují:
Kánon: Dva nebo více hlasů zpívají stejnou melodii, ale začínají v různých časech.
Fuga: Polyfonní skladba, která se skládá z několika částí, z nichž každá představuje hlavní melodickou myšlenku (téma).
Invence: Krátká polyfonní skladba, která se skládá z dvou nebo tří částí.
Volný kontrapunkt
Volný kontrapunkt je forma kontrapunktu, která se vyznačuje netradičními harmoniemi a akordy, chromatickým postupem a disonancí. Volný kontrapunkt se často používá v moderní hudbě, zejména v atonální a sériové hudbě.
Kontrapunkt v hudební historii
Kontrapunkt hrál důležitou roli v evropské klasické hudbě po staletí. Byl základem polyfonní hudby renesance a baroka a zůstal důležitou součástí hudební výchovy až do 20. století. V moderní hudbě se kontrapunkt používá méně často, ale stále se používá v některých žánrech, jako je atonální a sériová hudba.
Kontrapunkt v hudební teorii
Kontrapunkt je důležitým aspektem hudební teorie. Studuje se jako způsob vytváření hudební struktury a harmonie. Kontrapunkt lze použít k vytváření složitých a krásných hudebních skladeb, které potěší uši a mysl.