Architektonická sochařství Architektonické sochařství je využívání sochařských technik architektem a/nebo sochařem při navrhování budovy, mostu, mauzolea či jiného takového projektu. Socha je obvykle integrována se strukturou, ale za architektonické sochařství jsou považována i samostatně stojící díla, která jsou součástí původního návrhu. Pojem je synonymem monumentálního sochařství nebo jeho podmnožinou. Je definováno také jako „nedílná součást budovy nebo sochařství vytvořeného speciálně k dekoraci nebo zdobení architektonické struktury“. Architektonické sochařství využívali stavitelé v průběhu dějin téměř na každém kontinentu kromě předkoloniální Austrálie. Architektonické sochařství má v dějinách architektury bohatou tradici. Například starověké egyptské chrámy byly zdobeny monumentálními reliéfy a sochami bohů a faraonů. V klasickém Řecku se sochařství používalo k zdobení chrámů, jako je například vlys na Parthenonu, který vypráví příběh boje Kentaurů s Lapithy. V římské architektuře se sochařství využívalo k dekoraci triumfálných oblouků, pomníku a lázní. V době středověku se architektonické sochařství používalo k výzdobě katedrál a klášterů. Například západní průčelí katedrály v Chartres je pokryto stovkami soch, které znázorňují biblické postavy a scény. V gotické architektuře se sochařství často používalo k vyprávění příběhů ze Starého a Nového zákona. V renesanci se architektonické sochařství používalo k výzdobě paláců a vil. Například fasáda florentského Palazzo Medici-Riccardi je zdobena reliéfy od sochaře Desideria da Settignana. V barokní architektuře se sochařství používalo k vytváření velkolepých dekorativních schémat, jak je vidět například na fasádě kostela Sant'Andrea della Valle v Římě. V 19. století se architektonické sochařství používalo k výzdobě vládních budov a památníku. Například socha Svobody v New Yorku je příkladem neoklasicistního architektonického sochařství. V secesní architektuře se sochařství používalo k vytváření organických a dekorativních prvků, jak je vidět například na fasádě domu v Barceloně. Ve 20. století se architektonické sochařství používalo k vyjadřování abstraktních a modernistických ideálů. Například sochaři jako Henry Moore a Barbara Hepworth vytvářeli abstraktní sochy pro budovy a parky. V současné architektuře se architektonické sochařství používá k vytváření odvážných a inovativních návrhů, jak je vidět například na fasádě budovy Walt Disney v Los Angeles. Architektonické sochařství hraje v dějinách architektury významnou a trvalou úlohu. Je nedílnou součástí estetického a symbolického výrazu budov a dalších architektonických struktur.
Facebook Twitter