Chrámy ve starověkém Egyptě Egyptské chrámy byly budovány pro oficiální uctívání bohů a na památku faraonů ve starověkém Egyptě a oblastech pod egyptskou kontrolou. Chrámy byly považovány za domy bohů nebo králů, kterým byly zasvěceny. Uvnitř nich Egypťané prováděli řadu rituálů, které byly ústředními funkcemi egyptského náboženství: přinášení obětí bohům, přehrávání jejich mytologických interakcí prostřednictvím festivalů a odvracení sil chaosu. Tyto rituály byly považovány za nezbytné, aby bohové mohli nadále udržovat maat, božský řád vesmíru. Ubytování a péče o bohy byly povinností faraonů, kteří proto věnovali obrovské zdroje na výstavbu a údržbu chrámů. Z nutnosti faraoni delegovali většinu svých rituálních povinností na zástup kněží, ale většina obyvatelstva byla vyloučena z přímé účasti na obřadech a měla zakázáno vstupovat do nejposvátnějších oblastí chrámu. Přesto byl chrám důležitým náboženským místem pro všechny vrstvy Egypťanů, kteří tam chodili modlit se, dávat oběti a hledat orákulární vedení od boha, který tam přebýval. Nejdůležitější částí chrámu bylo svatyně, která typicky obsahovala kultovní obraz, sochu jeho boha. Místnosti mimo svatyni se časem zvětšovaly a stávaly se propracovanějšími, takže chrámy se vyvinuly z malých svatyní v pozdní prehistorickém Egyptě (konec čtvrtého tisíciletí př. n. l.) na velké kamenné stavby v Nové říši (cca 1550–1070 př. n. l.) a později. Tyto stavby patří k největším a nejtrvalejším příkladům staroegyptské architektury, jejichž prvky jsou uspořádány a zdobeny podle složitých vzorů náboženského symbolismu. Jejich typické uspořádání sestávalo ze série uzavřených hal, otevřených nádvoří a vstupních pylonů zarovnaných podél cesty používané pro festivalové průvody. Za vlastním chrámem byla vnější zeď obklopující širokou škálu vedlejších budov. Velký chrám také vlastnil značné pozemky a zaměstnával tisíce laiků, kteří zajišťovali jeho potřeby. Chrámy byly tedy klíčovými ekonomickými i náboženskými centry. Kněží, kteří tyto mocné instituce spravovali, měli značný vliv a navzdory své zdánlivé podřízenosti králi mohli představovat značnou výzvu pro jeho autoritu. Stavba chrámů v Egyptě pokračovala navzdory úpadku národa a jeho konečné ztrátě nezávislosti na Římské říši v roce 30 př. n. l. S příchodem křesťanství čelilo tradiční egyptské náboženství rostoucímu pronásledování a kultovní kulty vymizely během čtvrtého až šestého století našeho letopočtu. Budovy, které po sobě zanechaly, utrpěly staletí ničení a zanedbávání. Na počátku devatenáctého století zachvátila Evropu vlna zájmu o starověký Egypt, což vedlo ke vzniku egyptologie a přilákalo stále větší počet návštěvníků k pozůstatkům civilizace. Dnes přežívají desítky chrámů a některé se staly světoznámými turistickými atrakcemi, které významně přispívají k moderní egyptské ekonomice. Egyptologové nadále studují dochované chrámy a pozůstatky zničených jako neocenitelné zdroje informací o staroegyptské společnosti.
Facebook Twitter