Válec je malý kulatý váleček, obvykle dlouhý asi 2 až 3 cm, vyrytý psanými znaky nebo figurálními scénami, nebo obojím, který se ve starověku používal k odvalení otisku na dvourozměrný povrch, obvykle na vlhkou hlínu. Podle některých zdrojů byly válečky vynalezeny kolem roku 3500 př. n. l. na Blízkém východě, v současných lokalitách Uruk v jižní Mezopotámii a o něco později v Súse v jihozápadním Íránu v období protoelamitské kultury, a navazují na vývoj pečetidel ve kultuře Halaf nebo o něco dříve. Jsou spojeny s vynálezem klínového písma na hliněných tabulkách. Jiné zdroje však datují nejstarší válečky do mnohem dřívější doby, do období pozdního neolitu (7600-6000 př. n. l.) v Sýrii, stovky let před vynálezem písma. Válec je forma otiskového pečetidla, kategorie, která zahrnuje pečetidlo a pečetní prsten. Dochovaly se ve značném počtu a jsou důležité jako umění, zejména v babylonském a dřívějším asyrském období. Otisky do měkkého materiálu lze pořizovat bez rizika poškození pečetidla a často jsou v muzeích vystaveny společně s moderním otiskem na malém proužku.
Facebook Twitter