Lití do ztraceného vosku je proces, při kterém se z původní sochy odlévá její kopie (často z kovu, jako je stříbro, zlato, mosaz nebo bronz). Touto metodou lze dosáhnout složitých prací. Nejstarší známé příklady této techniky jsou přibližně 6 500 let staré (4550–4450 př. n. l.) a jsou připisovány zlatým artefaktům nalezeným ve Varnenské nekropoli v Bulharsku. Měděný amulet z Mehrgarhu v údolí Indu v Pákistánu je datován do období kolem 4 000 př. n. l. Odlité měděné předměty, nalezené v pokladu Nahal Mishmar v jižním Izraeli, které patří do chalkolitu (4500–3500 př. n. l.), jsou na základě datování uhlíkem 14 datovány do období kolem 3500 př. n. l. Další příklady z poněkud pozdějších období pocházejí z Mezopotámie ve třetím tisíciletí př. n. l. Lití do ztraceného vosku bylo v Evropě rozšířené až do 18. století, kdy začal převažovat proces odlévání do dělených forem. Kroky používané při odlévání malých bronzových soch jsou poměrně standardizované, ačkoli se proces dnes liší slévárna od slévárny (v moderním průmyslovém použití se tento proces nazývá licí lití). Varianty tohoto procesu zahrnují: „ztracená forma“, která uznává, že lze použít jiné materiály než vosk (například lůj, pryskyřice, dehet a textil); a „proces ztraceného vosku“ (nebo „odlévání do ztracené formy“), protože forma je zničena, aby se odstranil odlitek.
Facebook Twitter