Elam Historie Elam byl starověká civilizace, která se rozkládala na území dnešního západního a jihozápadního Íránu, v nížinách dnešního Chúzestánu a provincie Ílám, a také v malé části jižního Iráku. Moderní název Elam pochází ze sumerského přepisu elam(a), později akkadského elamtu a elamitského haltamti. Elamské státy patřily k předním politickým silám starověkého Předního východu. V klasické literatuře byl Elam znám také jako Susiana (anglicky: /ˈsuːziˌænə/, /ˈsuːziːˌænə/; starořecky: Σουσιανή), což je název odvozený od jeho hlavního města Súsy. Elam byl součástí rané urbanizace Předního východu v době chalkolitu (měděná doba). Vznik písemných záznamů kolem roku 3000 př. n. l. se shoduje s historií Sumeru, kde byly nalezeny o něco starší záznamy. Ve staroelamském období (střední doba bronzová) se Elam skládal z království na Íránské plošině, soustředěných v Anšanu, a od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. byl soustředěn v Súse v nížinách Chúzestánu. Jeho kultura hrála klíčovou roli za perské achaimenovské dynastie, která po Elamu nastoupila, kdy elamský jazyk zůstal jedním z oficiálně používaných jazyků. Elamština je obecně považována za izolovaný jazyk, který nesouvisí s žádnými jinými jazyky. Někteří historici se na základě geografických a archeologických shod domnívají, že Elamité tvoří velkou část předků dnešních Lúrů, jejichž jazyk, lúrijština, se oddělil od středoperštiny. Geografie Elam se rozkládal na území dnešního západního a jihozápadního Íránu, v nížinách dnešního Chúzestánu a provincie Ílám, a také v malé části jižního Iráku. Jeho území se v průběhu času měnilo, ale jeho jádro vždy zůstávalo v oblasti Súsy. Elam byl hornatý region s mnoha údolími a řekami. Hlavními řekami byly Karkheh a Dez, které se vlévaly do Perského zálivu. Klima bylo horké a suché, s malým množstvím srážek. Kultura Elamská kultura byla bohatá a rozmanitá. Elamité byli zruční řemeslníci a umělci, kteří vytvořili krásné sochy, keramiku a šperky. Byli také zdatní obchodníci a jejich obchodní cesty se táhly po celém Předním východě. Elamité měli svůj vlastní systém písma, který se nazýval elamské klínové písmo. Byli jednou z prvních civilizací, která používala klínové písmo, a jejich systém byl pravděpodobně předchůdcem sumerského klínového písma. Elamité byli polyteistickým národem, který uctíval mnoho bohů a bohyní. Jejich hlavním bohem byl Inšušinak, který byl bohem války a vítězství. Dějiny Elam byl poprvé zmíněn v sumerských textech z konce 4. tisíciletí př. n. l. V té době byl Elam rozdělen do několika malých království, která byla často ve válce se svými sousedy. V 3. tisíciletí př. n. l. se Elam stal sjednoceným královstvím pod vládou krále Puzur-Inšušinaka. Puzur-Inšušinak byl mocný vládce, který rozšířil elamskou říši a učinil z ní jednu z předních mocností Předního východu. Elamská říše dosáhla svého vrcholu za vlády krále Šilhak-Inšušinaka (1200-1150 př. n. l.). Šilhak-Inšušinak byl mocný dobyvatel, který rozšířil elamskou říši až k hranicím Mezopotámie. V 7. století př. n. l. byl Elam dobyt asyrským králem Aššurbanipalem. Asyřané zničili elamské hlavní město Súsy a odvedli elamské obyvatelstvo do zajetí. Po pádu Asyrské říše se Elam stal součástí Medské říše a později Perské říše. Elamský jazyk a kultura však přežily pád elamské říše a elamština zůstala oficiálním jazykem Perské říše až do jejího zániku v 4. století př. n. l. Odkaz Elam byl významnou civilizací starověkého Předního východu. Elamská kultura měla významný vliv na perskou civilizaci a elamština zůstala oficiálním jazykem Perské říše až do jejího zániku. Elamité byli také jedním z prvních národů, který používal klínové písmo, a jejich systém písma byl pravděpodobně předchůdcem sumerského klínového písma.
Facebook Twitter