Novoasyrská říše Novoasyrská říše byla čtvrtou a předposlední fází starověkých asyrských dějin. Počínaje nástupem Adad-niráriho II. v roce 911 př. n. l. se Novoasyrská říše rozrostla a po většinu 8. a 7. století př. n. l. ovládala starověký Blízký východ a stala se největší říší v historii až do té doby. Vzhledem ke své geopolitické dominanci a ideologii založené na světové nadvládě je Novoasyrská říše mnoha výzkumníky považována za první světovou říši v historii. Ovlivnila jiné říše starověkého světa kulturně, vládně i vojensky, včetně Babyloňanů, Achaimenovců a Seleukovců. V době svého rozkvětu byla říše nejsilnější vojenskou mocností na světě a vládla celé Mezopotámii, Levantě a Egyptu, stejně jako částem Anatolie, Arábie a dnešního Íránu a Arménie. Raní novoasyrští králové se zabývali především obnovením asyrské kontroly nad většinou severní Mezopotámie a Sýrie, protože značné části předchozí Středoasyrské říše byly ztraceny. Za vlády Ašurnasirpala II. (vládl v letech 883–859 př. n. l.) se Asýrie opět stala dominantní mocností Blízkého východu a vládla severu bez odporu. Ašurnasirpalovo tažení dosáhlo až ke Středozemnímu moři a také dohlížel na přesun císařského hlavního města z tradičního města Ašur do centrálněji umístěného Nimrudu. Říše se ještě více rozrostla za nástupce Ašurnasirpala II., Salmanasara III. (vládl v letech 859–824 př. n. l.), ačkoli po jeho smrti vstoupila do období stagnace, označovaného jako „doba magnátů“. Během této doby byli hlavními držiteli politické moci významní generálové a úředníci a ústřední kontrola byla neobvykle slabá. Tato doba skončila vládou Tiglatpilesara III. (vládl v letech 745–727 př. n. l.), který znovu prosadil asyrskou královskou moc a více než zdvojnásobil velikost říše rozsáhlými výboji. Jeho nejvýznamnějšími výboji byla Babylónie na jihu a velké části Levanty. Za sargonovské dynastie, která vládla od roku 722 př. n. l. do pádu říše, dosáhla Asýrie svého vrcholu. Za sargonovského krále Senacheriba (vládl v letech 705–681 př. n. l.) bylo hlavní město přesunuto do Ninive a za Esarhaddona (vládl v letech 681–669 př. n. l.) říše dosáhla svého největšího rozsahu dobytím Egypta. Přestože byla na vrcholu své moci, říše zažila v pozdním 7. století př. n. l. rychlý a násilný pád, zničená babylónským povstáním a invazí Médů. Příčiny, proč mohla být Asýrie tak rychle zničena, jsou mezi učenci stále předmětem debat. Bezprecedentní úspěch Novoasyrské říše nebyl dán pouze její schopností expandovat, ale také, a možná ještě důležitěji, její schopností efektivně začlenit dobytá území do svého administrativního systému. Jako první svého druhu viděla říše různé vojenské, občanské a správní inovace. Ve vojenství patřily k důležitým inovacím rozsáhlé využívání jízdy a nové techniky dobývání měst. Techniky poprvé přijaté novoasyrskou armádou se používaly v pozdějším boji po tisíciletí. K vyřešení problému komunikace na velké vzdálenosti vyvinula říše sofistikovaný státní komunikační systém pomocí reléových stanic a dobře udržovaných cest. Rychlost komunikace oficiálních zpráv v říši nebyla na Blízkém východě překonána až do 19. století. Říše také využívala politiku přesídlování, kdy byly některé části obyvatelstva z dobytých zemí přesídleny do asyrského srdce a do nerozvinutých provincií. Tato politika sloužila jak k rozkladu místních identit, tak k zavedení asyrských zemědělských technik do všech částí říše. Důsledkem bylo oslabení kulturní rozmanitosti Blízkého východu, což navždy změnilo etnolingvistické složení regionu a usnadnilo vzestup aramejštiny jako regionální lingua franca, což je pozice, kterou si jazyk udržel až do 14. století. Novoasyrská říše zanechala odkaz velkého kulturního významu. Politické struktury zavedené říší se staly modelem pro pozdější říše, které ji následovaly, a ideologie univerzální vlády hlásaná novoasyrskými králi inspirovala prostřednictvím konceptu translatio imperii podobné myšlenky práv na světovou nadvládu v pozdějších říších až do raného novověku. Novoasyrská říše se stala důležitou součástí pozdějšího folklóru a literárních tradic v severní Mezopotámii v následujícím postimperiálním období a později. Judaismus a následně i křesťanství a islám byly obdobím novoasyrské vlády hluboce ovlivněny; četné biblické příběhy se zdají čerpat z dřívější asyrské mytologie a historie a asyrský vliv na ranou židovskou teologii byl obrovský. Přestože je Novoasyrská říše dnes výrazně připomínána pro údajně nadměrnou brutalitu armády, Asyřané nebyli ve srovnání s jinými civilizacemi v průběhu dějin nadměrně brutální.
Facebook Twitter