Pediment Pediment je architektonický prvek, který tvoří trojúhelníkové nebo segmentové zakončení štítu budovy. Umísťuje se nad vodorovnou římsou (propracovaným překladem) nebo entablaturou, pokud je podepřen sloupci. V antické architektuře V antické architektuře byl široký a nízký trojúhelníkovitý pediment (se stranami svírajícími úhel 12,5° až 16°) typicky vrcholem portika řeckého chrámu, který byl přejat i do římských chrámů. Na jiných typech budov byly velké pedimenty před renesanční architekturou vzácné. V renesanční architektuře V renesanční architektuře poskytoval pediment středový bod a často se používal pro zdůraznění vstupů. Římsa pokračovala po horní i dolní části pedimentu; stoupající strany se často nazývaly "sbíhavá římsa". Tympanon Tympanon je trojúhelníková plocha uvnitř pedimentu, která je často vyplněna reliéfem nebo sochou. Může obsahovat nápis nebo v moderní době ciferník hodin. Varianty tvarů Hlavními variantami tvarů jsou "trojúhelníkové", "zakřivené" nebo "obloukové" pedimenty, kde je přímý trojúhelník římsy nahrazen křivkou tvořící část kruhu, "lomený" pediment, kde má římsa mezeru ve vrcholu, a "otevřený" pediment, s mezerou v římsě podél paty. Jak trojúhelníkové, tak segmentové pedimenty mohou mít "plné" a "otevřené" formy. Původ a vývoj Pedimenty se v antické řecké architektuře objevují od roku 580 př. n. l., v archaickém chrámu Artemis na Korfu, který byl pravdě conservednedním z prvních. Pedimenty se vrátily v renesanční architektuře a poté byly hojně využívany v pozdějších stylech, jako je baroko, klasicismus a architektura Beaux-Arts, která upřednostňovala segmentovou variantu.
Facebook Twitter