Magna Graecia Magna Graecia je latinský název pro řecky mluvící pobřežní oblasti jižní Itálie v dnešních italských regionech Kalábrie, Apulie, Basilicata, Kampánie a Sicílie. Tyto oblasti byly od 8. století př. n. l. osídleny řeckými kolonisty. Osady v této oblasti, původně založené svými metropolemi (mateřskými městy), se časem vyvinuly v silné řecké městské státy (poleis), které fungovaly nezávisle. Kolonisté s sebou přinesli svou helénskou civilizaci a díky vzdálenosti od mateřské země a vlivu původního obyvatelstva jižní Itálie vytvořili vlastní civilizaci nejvyšší úrovně, která zanechala v Itálii trvalou stopu (například v kultuře starověkého Říma). Ovlivnili také domorodé obyvatelstvo, jako byli Sikulové a Oinotrijci, kteří se po přijetí řecké kultury za svou vlastní pořečtili. V některých oblastech, jako je architektura a urbanismus, někdy překonali svou mateřskou zemi. Staří obyvatelé Magna Graecia se nazývali Italiotové a Sikelioti. Dodnes lze vidět pozůstatky některých z těchto řeckých měst, jako jsou Neapolis ("Nové město", dnes Neapol), Syrakousai (Syrakusy), Akragas (Agrigento), Taras (Taranto), Rhegion (Reggio Calabria) a Kroton (Crotone). Nejlidnatějším městem Magna Graecia byly Sybaris (dnes Sibari) s odhadovanou populací mezi 300 000 a 500 000 obyvateli v letech 600 př. n. l. až 510 př. n. l. Vláda městských států byla obvykle aristokratická a města mezi sebou často válčila. Druhá punská válka ukončila nezávislost měst Magna Graecia, která byla v roce 205 př. n. l. připojena k Římské republice. Z mateřské země Řecka umění, literatura a filozofie rozhodujícím způsobem ovlivňovaly život kolonií. V Magna Graecia se kultuře dávala velká důležitost, zejména v některých městech, jako byl Taras (dnes Taranto). Pozoruhodná byla jihoitalská starověká řecká keramika, vyráběná v Magna Graecia převážně ve 4. století př. n. l. Kolonisté z Magna Graecia měli velké úspěchy na starověkých olympijských hrách ve své vlasti. Atleti z Crotone získali 18 titulů na 25 olympiádách. Přestože mnoho řeckých obyvatel Magna Graecia bylo během středověku zcela latinizovaných, kapsy řecké kultury a jazyka zůstaly a přežily až do současnosti. Jedním příkladem je národ Griko v Kalábrii (Bovesia) a Salentu (Grecìa Salentina), z nichž někteří stále udržují svůj řecký jazyk (jazyk Griko) a zvyky. Jazyk Griko je poslední živoucí stopou řeckých prvků, které kdysi tvořily Magna Graecia.
Facebook Twitter