Kontrapóza (z ital. contrapposto, v překladu „protiváha“) je v umění označení pro postavu stojící na jedné noze, přičemž její váha je nesena především touto nohou a ramena a paže jsou natočeny v ose odlišné od osy boků a nohou.
Kontrapóza se poprvé objevila ve starověkém Řecku v raném 5. století př. n. l. a je považována za klíčový vývoj v dějinách starověkého řeckého umění (a v důsledku toho i západního umění), protože poprvé v západním umění bylo lidské tělo použito k vyjádření psychologického rozpoložení.
Tento styl byl dále rozvíjen a popularizován sochaři v helénistickém a římském období, ve středověku upadl do zapomnění a později byl znovu oživen v renesanci.
Jedním z nejslavnějších příkladů kontrapózy je Michelangelův David, jedna z nejikoničtějších soch na světě.
Charakteristika kontrapózy:
Stoj na jedné noze, přičemž váha těla je nesena především touto nohou
Rameny a paže jsou natočeny v ose odlišné od osy boků a nohou
Vytváří pocit dynamiky a pohybu
Může vyjadřovat různé psychologické rozpoložení, například:
Klid a rovnováhu
Napětí a vzrušení
Akci a pohyb
Význam kontrapózy:
Kontrapóza je důležitá umělecká technika, protože umožňuje umělcům:
Vytvářet postavy, které vypadají živě a přirozeně
Vyjadřovat emoce a psychologické rozpoložení postav
Dodávat postavám dynamiku a pohyb
Přitahovat pozornost diváků a vytvářet vizuální zájem
Kontrapóza je nadále používána současnými umělci a zůstává důležitou součástí západního umění.