Helénistický svět Helénistický svět je označení pro období v dějinách Řeků, které začalo smrtí Alexandra Velikého v roce 323 př. n. l. a skončilo smrtí Kleopatry VII. (30 př. n. l.). Následně došlo ke vzniku Římské říše, jak je patrné z bitvy u Actia v roce 31 př. n. l. a dobytí Ptolemaiovského Egypta v následujícím roce. Řecké slovo Hellas (Ἑλλάς, Hellás) bylo postupně uznáváno jako název pro Řecko, od něhož bylo odvozeno slovo helénistický. "Helénistický" se liší od "helénistického" v tom, že ten druhý se vztahuje na samotné Řecko, zatímco ten první na celý starověký svět pod řeckým vlivem, zejména na Východ po výbojích Alexandra Velikého. Po makedonském dobytí Achaimenovské říše v roce 330 př. n. l. a jejím rozpadu krátce poté byly helénistické státy zřízeny po celé jihozápadní Asii (Seleukovská říše, Pergamské, Ptolemaiovské a Řecko-baktrijské a Indo-řecké). To vedlo k migraci řeckých kolonistů a vývozu řecké kultury a jazyka do těchto nových oblastí, které se rozkládaly až do dnešní Indie. Tyto nové státy byly také ovlivněny místními kulturami a přijímaly místní zvyky, pokud to bylo výhodné, nezbytné nebo pohodlné. Helénistická kultura tedy představuje fúzi starověkého řeckého světa se světem západní Asie, severozápadní Afriky a jihozápadní Asie. Tato směs dala vzniknout společnému řeckém dialektu vycházejícímu z attičtiny, známém jako koiné, který se stal obecnou řecčtinou v celém starověkém světě. Během helénistického období dosáhl řecký kulturní vliv a moc svého vrcholu ve Středomoří i za jeho hranicemi. Prosperita a pokrok v umění, literatuře, divadle, architektuře, hudbě, matematice, filozofii a vědě charakterizují tuto éru. Helénistická éra byla svědkem vzestup nové komedie, bukolské poezie, překladatelských snah, jako byla Septuaginta, a filozofií stoicismu, epikureismu a pyrrhonismu. Ve vědě jsou významná díla matematika Euklida a polymath Archimeda. Do náboženské sféry se rozšířili noví bohové, jako byl řecko-Egyptský Serapis, východní božstva, jako Attis a Kybele, a synkretismus helénistické kultury a buddhismu v Baktrii a severní Indii. Učenci a historici se neshodují na tom, která událost signalizuje konec helénistického období. Mezi návrhy patří konečné dobytí řeckých oblastí Římem v roce 146 př. n. l. po achajské válce, konečná porážka Ptolemaiovského Egypta v bitvě u Actia v roce 31 př. n. l. a přestěhování římského císaře Konstantina Velikého hlavního města Římské říše do Konstantinopole v roce 330 n. l. Angelos Chaniotis ukončí helénistickou éru smrtí Hadriána v roce 138 n. l., který plně integroval Řeky do Římské říše, i když může být uveden rozsah od c. 321 př. n. l. do 256 n. l.
Facebook Twitter