Období Heian Období Heian (平安時代, Heian-džidai) je posledním obdobím klasického období japonské historie, které trvalo od roku 794 do roku 1185. Následovalo po období Nara a začalo, když 50. císař, císař Kammu, přesunul hlavní město Japonska do Heian-kjó (dnešní Kjóto). Heian (平安) v japonštině znamená "mír". Jedná se o období v japonské historii, kdy čínské vlivy slábly a národní kultura dozrávala. Období Heian je také považováno za vrchol japonského císařského dvora, který vynikal svým umění, zejména poezií a literaturou. Vznikly dva typy japonského písma, a to katakan, fonetické písmo, které se zjednodušilo do hiragany, což jsou obě jedinečné slabičné soustavy typické pro Japonsko. To dalo vzniknout známé japonské lidové literatuře, jejíž texty psaly především dvorní dámy, které nebyly tak vzdělané v čínštině jako jejich mužští protějšky. Přestože na povrchu měla moc japonská císařská rodina, skutečná moc byla v rukou klanu Fudžiwara, mocné aristokratické rodiny, která se provdala do císařské rodiny. Mnoho císařů mělo matky z rodiny Fudžiwara. Ekonomika fungoval především na bázi směnného obchodu, zatímco systém šóen umožňoval akumulaci bohatství aristokratickou elitou. Přestože bylo období Heian obdobím národního míru, vláda nedokázala účinně zajistit pořádek na svém teritoriu, což vedlo k četným loupežím cestujících.
Facebook Twitter