Prajňápáramitá Definice Prajňápáramitá (v sanskrtu प्रज्ञापारमिता) znamená v mahájánovém a théravádovém buddhismu „dokonalost moudrosti“ nebo „transcendentální poznání“. Prajňápáramitá se týká dokonalého způsobu, jak vidět povahu reality, a také konkrétního souboru mahájánových písem (súter), které tuto moudrost probírají. Prajňápáramitá může také odkazovat na ženské božstvo Prajňápáramitá Déví, personifikaci dokonalé moudrosti, známou také jako „Velká matka“ (tibetsky: Yum Čenmo), která byla široce zobrazována v jihoasijském buddhistickém umění. Etymologie Slovo Prajňápáramitá kombinuje sanskrtská slova prajňá „moudrost“ (nebo „poznání“) s páramitá „dokonalost“ nebo „transcendentní“. Význam Prajňápáramitá je ústředním pojmem mahájánového buddhismu a obecně se spojuje s myšlenkami jako prázdnota (šúnjatá), „nedostatek svabháva“ (esence), iluzorní (májá) povaha věcí, jak jsou všechny jevy charakterizovány „nevznikem“ (anutpáda, tj. nezrozením) a madhjamakovým myšlením Nágaradžuny. Její praktikování a porozumění jsou považována za nezbytné prvky bódhisattvovy cesty. Písma Prajňápáramitá Podle Edwarda Conzeho jsou sútry Prajňápáramitá „sbírkou asi čtyřiceti textů... složených někde na indickém subkontinentu přibližně mezi 100 př. n. l. a 600 n. l.“ Některé sútry Pradžňápáramitá jsou považovány za jedny z nejranějších mahájánových súter.
Facebook Twitter