Guyana–Venezuelský územní spor Historie Územní spor mezi Guyanou a Venezuelou o region Essequibo (ve španělštině známý také jako Esequibo nebo Guayana Esequiba) se táhne již dlouhou dobu. Essequibo je oblast o rozloze 159 500 km2, která leží západně od řeky Essequibo. S výjimkou venezuelského ostrova Ankoko Island je území kontrolováno Guyanou jako součást šesti jejích regionů na základě Pařížského rozhodčího nálezu z roku 1899. Venezuela si však toto území nárokuje jako stát Guayana Esequiba. Spor o hranice zdědily bývalé koloniální mocnosti (Španělsko v případě Venezuely a Nizozemsko a Spojené království v případě Guyany) a přetrvává i po získání nezávislosti Venezuely a Guyany. V roce 1835 britská vláda pověřila německo-britského průzkumníka a přírodovědce Roberta Hermanna Schomburgka, aby prozkoumal hranice Britské Guyany. Tento průzkum vedl k vytvoření tzv. "Schomburgkovy linie", která výrazně překračovala oblast britské okupace a dávala Britské Guyaně kontrolu nad ústím řeky Orinoco. Tyto hranice napadla Venezuela a napětí se zhoršilo po objevení zlatých dolů v regionu v roce 1876, což vyvrcholilo tím, že prezident Antonio Guzmán Blanco v roce 1887 přerušil diplomatické styky se Spojeným královstvím. Venezuela proto zvolila Spojené státy jako svého zástupce, aniž by zbyl venezuelský občan, který by zastupoval zájmy své země. Spojené království a Venezuela se dostaly do arbitráže se zprostředkováním Spojených států, což vedlo k Pařížskému rozhodčímu nálezu v roce 1899, který rozhodl převážně ve prospěch Británie. V roce 1949 bylo posmrtně zveřejněno memorandum, které napsal Severo Mallet-Prevost, oficiální tajemník americko-venezuelské delegace v arbitráži, v němž se uvádělo, že rozhodčí nález byl výsledkem tlaku ze strany předsedy tribunálu Friedricha Martense a politické dohody mezi Ruskem a Británií. Toto memorandum vedlo v roce 1962 ke stížnostem Venezuely u Organizace spojených národů, což mělo za následek Ženevskou dohodu, která byla podepsána se Spojeným královstvím v roce 1966. Status území upravuje Ženevská dohoda, kterou 17. února 1966 podepsalo Spojené království, Venezuela a Britská Guyana. Tato smlouva stanoví, že strany se dohodnou na nalezení praktického, mírového a uspokojivého řešení sporu. V případě patové situace má být podle smlouvy rozhodnutí o způsobu urovnání předáno "příslušnému mezinárodnímu orgánu" nebo, pokud nedojde k dohodě v tomto bodě, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Generální tajemník předal celou záležitost Mezinárodnímu soudnímu dvoru (ICJ). ICJ dne 18. prosince 2020 přijal žalobu podanou Guyanou k urovnání sporu. V prosinci 2023 Venezuela uspořádala referendum, v němž se venezuelských voličů ptala, zda by se měl region stát venezuelským státem a jeho obyvatelstvo se stát občany. Venezuela prohlásila, že výsledky ukázaly ohromnou podporu takovému kroku. V samotném sporném regionu se však žádné hlasování nekonalo. V současné době si Venezuela nárokuje veškerou půdu západně od řeky Essequibo, kterou označuje jako Zona en Reclamación neboli Zóna ve vyjednávání. Historicky sem nepatřily přítoky řeky Amazonky a oblast Pirara, které byly Britské Guyaně postoupeny až v roce 1904 během arbitráže s Brazílií. Severozápadní hranice Essequiba následuje hranici z roku 1905, jak ji stanovila britsko-venezuelská smíšená hraniční komise v souladu s rozhodčím nálezem ze 3. října 1899. Venezuela se v současné době snaží zrušit právní hranice a v současné době souhlasí pouze s hranicí řeky Essequibo.
Facebook Twitter