Co je dohoda o volném obchodu? Dohoda o volném obchodu (FTA) je dohoda podle mezinárodního práva, jejímž cílem je vytvořit mezi spolupracujícími státy zónu volného obchodu. Existují dva typy obchodních dohod: bilaterální a multilaterální. Bilaterální obchodní dohody vznikají, když se dvě země dohodnou na uvolnění obchodních omezení mezi sebou, většinou za účelem rozšíření obchodních příležitostí. Multilaterální obchodní dohody jsou dohody mezi třemi nebo více zeměmi a jsou nejobtížněji vyjednatelné a schválitelné. Dohody o volném obchodu, což je forma obchodních paktů, určují cla a daně, které země uvalují na dovoz a vývoz s cílem snížit nebo odstranit obchodní bariéry, a tím podpořit mezinárodní obchod. Tyto dohody se obvykle "zaměřují na kapitolu zajišťující preferenční celní zacházení", ale často také "zahrnují doložky o zjednodušení obchodu a tvorbě pravidel v oblastech, jako jsou investice, duševní vlastnictví, veřejné zakázky, technické normy a hygienické a fytosanitární otázky". Existují důležité rozdíly mezi celními uniemi a zónami volného obchodu. Oba typy obchodních bloků mají vnitřní ujednání, která strany uzavírají za účelem liberalizace a usnadnění obchodu mezi sebou. Zásadní rozdíl mezi celními uniemi a zónami volného obchodu spočívá v jejich přístupu ke třetím stranám. Zatímco celní unie vyžaduje, aby všechny strany stanovily a udržovaly stejná vnější cla ve vztahu k obchodu s nesmluvními stranami, strany zóny volného obchodu takovému požadavku nepodléhají. Místo toho mohou stanovit a udržovat jakýkoli celní režim pro dovoz z nesmluvních stran, který považují za nezbytný. V zóně volného obchodu bez harmonizovaných vnějších cel přijmou strany za účelem odstranění rizika odklonu obchodu systém preferenčních pravidel původu. Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT 1994) původně definovala dohody o volném obchodu tak, že zahrnují pouze obchod se zbožím. Dohoda s podobným účelem, tj. zvýšit liberalizaci obchodu se službami, se podle článku V Všeobecné dohody o obchodu se službami (GATS) nazývá "dohoda o hospodářské integraci". V praxi se však tento pojem nyní běžně používá v politologii, diplomacii a ekonomii pro označení dohod, které pokrývají nejen zboží, ale také služby a dokonce i investice. Ekologická ustanovení se také stávají stále běžnějšími v mezinárodních investičních dohodách, jako jsou dohody o volném obchodu.
Facebook Twitter