Ústava Kanady
Ústava Kanady je nejvyšším zákonem v Kanadě. Stanovuje kanadský systém vlády a občanská a lidská práva občanů Kanady a osob bez kanadského občanství, které se v Kanadě nacházejí. Její obsah je spojením různých kodifikovaných zákonů, smluv mezi korunou a domorodými národy (historických i moderních), nepsaných tradic a konvencí. Kanada je jednou z nejstarších konstitučních monarchií na světě.
Podle pododstavce 52(2) zákona o ústavě z roku 1982 se kanadská ústava skládá z kanadského zákona z roku 1982 (který zahrnuje zákon o ústavě z roku 1982), zákonů a nařízení uvedených v jeho příloze (zejména včetně zákona o ústavě z roku 1867, dříve zákona o Britské Severní Americe z roku 1867) a jakýchkoli změn těchto dokumentů. Nejvyšší soud Kanady rozhodl, že seznam není vyčerpávající a zahrnuje také řadu předkonfederačních zákonů a také nepísané součásti. Podrobnosti naleznete v seznamu kanadských ústavních dokumentů.
Historie ústavy
Kanadská ústava se vyvíjela po staletí. Její kořeny sahají až do Magna Charty z roku 1215, která stanovila zásadu, že nikdo nesmí být zbaven života, svobody nebo majetku bez řádného soudního řízení. Dalším významným dokumentem byla Listina práv z roku 1689, která zaručovala určitá práva a svobody anglickým občanům.
V roce 1763 podepsala Francie Pařížskou smlouvu, která předala většinu své severoamerické říše Velké Británii. To vedlo k vydání Královské proklamace z roku 1763, která stanovila rámec pro britskou vládu v nově získaných územích. V roce 1774 přijal britský parlament Quebecský zákon, který stanovil systém francouzského občanského práva v provincii Quebec.
V roce 1791 přijal britský parlament Ústavní zákon, který rozdělil provincii Quebec na dvě části: Horní Kanadu (dnešní Ontario) a Dolní Kanadu (dnešní Quebec). Zákon také vytvořil první kanadský parlament, který se skládal ze dvou komor: Legislativní rady a Shromáždění.
V roce 1840 přijal britský parlament Akt o unii, který spojil Horní Kanadu a Dolní Kanadu do jediné provincie zvané Kanada. Zákon také vytvořil novou dvoukomorovou zákonodárnou radu, která se skládala z Legislativní rady a Shromáždění.
V roce 1867 přijal britský parlament Zákon o ústavě, který vytvořil Kanadskou konfederaci. Zákon spojil provincie Kanada, Nové Skotsko a Nový Brunšvik do jediného dominia zvaného Kanada. Zákon také vytvořil federální vládu, která se skládala z guvernéra generálního, senátu a sněmovny.
V roce 1982 přijal kanadský parlament Zákon o Kanadě, který ukončil formální závislost Kanady na Spojeném království. Zákon také zahrnoval Zákon o ústavě z roku 1982, který stanovil nový rámec pro kanadskou ústavu. Zákon o ústavě z roku 1982 obsahuje Listinu práv a svobod, která zaručuje určitá práva a svobody kanadským občanům a osobám bez kanadského občanství, které se v Kanadě nacházejí.
Struktura ústavy
Kanadská ústava je rozdělena do několika částí:
Ústavní zákon z roku 1867 stanoví rámec pro kanadskou federální vládu.
Zákon o ústavě z roku 1982 stanoví nový rámec pro kanadskou ústavu a zahrnuje Listinu práv a svobod.
Listina práv a svobod zaručuje určitá práva a svobody kanadským občanům a osobám bez kanadského občanství, které se v Kanadě nacházejí.
Jiné zákony a nařízení uvedené v příloze k zákonu o ústavě z roku 1982 jsou také součástí kanadské ústavy.
Ústavní právo
Ústavní právo je oblast práva, která se zabývá výkladem a uplatňováním kanadské ústavy. Ústavní právo hraje v kanadském právním systému zásadní roli, protože určuje pravomoci vlády a chrání práva a svobody jednotlivců.
Ústavní změny
Kanadská ústava může být změněna několika způsoby:
Ústavní konference: Ústavní konference je setkání kanadského federálního parlamentu a zákonodárných sborů provincií a teritorií. Ústavní konference může navrhnout změny ústavy, které musí následně schválit federální parlament a zákonodárné sbory všech provincií a teritorií.
Zákon o změně ústavy: Zákon o změně ústavy může být přijat federálním parlamentem a musí být schválen zákonodárnými sbory alespoň dvou třetin provincií a teritorií. Zákon o změně ústavy může změnit jakoukoli část ústavy kromě Listiny práv a svobod.
Deklarace práv: Deklarace práv může být přijata federálním parlamentem a musí být schválena zákonodárnými sbory alespoň dvou třetin provincií a teritorií. Deklarace práv může změnit pouze Listinu práv a svobod.
Ústavní debata
Kanadská ústava byla předmětem mnoha debat a kontroverzí. Někteří lidé tvrdí, že ústava je příliš rigidní a je třeba ji aktualizovat, aby odrážela moderní kanadskou společnost. Jiní tvrdí, že ústava je příliš flexibilní a je třeba ji zpřísnit, aby chránila práva a svobody jednotlivců.
Ústavní debata bude pravděpodobně pokračovat ještě mnoho let. Je to však důležitá debata, protože ústava je základem kanadského politického a právního systému.