Šalamounovy ostrovy jsou ostrovní stát v Melanéské oblasti Oceánie, severovýchodně od Austrálie. Leží přímo vedle Papuy-Nové Guineje na severozápadě, Austrálie na jihozápadě, Nové Kaledonie a Vanuatu na jihovýchodě, Fidži, Wallis a Futuny a Tuvalu na východě a Nauru a Federativních států Mikronésie na severu. Má celkovou rozlohu 30 407 kilometrů čtverečních a podle oficiálních odhadů pro polovinu roku 2023 má 734 887 obyvatel. Hlavní město Honiara se nachází na největším ostrově Guadalcanal. Země dostala své jméno podle širší oblasti Šalamounových ostrovů (souostroví), což je soubor melanéských ostrovů, který zahrnuje také autonomní oblast Bougainville (v současnosti součást Papuy-Nové Guineje), ale vylučuje ostrovy Santa Cruz. Ostrovy jsou osídleny nejméně od 30 000 do 28 800 př. n. l., přičemž pozdější vlny migrantů, zejména lid Lapita, se mísily a vytvořily moderní domorodou populaci Šalamounových ostrovů. V roce 1568 byl prvním Evropanem, který je navštívil, španělský mořeplavec Álvaro de Mendaña. I když je nepojmenoval Mendaña, věří se, že ostrovy byly nazvány "Šalamounovy" těmi, kteří se později dozvěděli o jeho cestě a zmapovali jeho objev. Mendaña se vrátil o desítky let později, v roce 1595, a další španělská výprava vedená portugalským mořeplavcem Pedrem Fernandesem de Queirósem navštívila Šalamounovy ostrovy v roce 1606. Velká Británie definovala svou oblast zájmu na souostroví Šalamounových ostrovů v červnu 1893, kdy kapitán Gibson, R.N., z HMS Curacoa, prohlásil jižní Šalamounovy ostrovy za britský protektorát. Během druhé světové války probíhala na Šalamounových ostrovech (1942–1945) tvrdá bitva mezi Spojenými státy, britskými imperiálními silami a Japonským císařstvím, včetně bitvy o Guadalcanal. Oficiální název tehdejší britské správy byl v roce 1975 změněn z "Britský protektorát Šalamounových ostrovů" na "Šalamounovy ostrovy" a následující rok byla dosažena samospráva. Nezávislost byla získána a název byl změněn na "Šalamounovy ostrovy" (bez určitého členu) v roce 1978. Po získání nezávislosti se Šalamounovy ostrovy staly konstituční monarchií. Králem Šalamounových ostrovů je Charles III., kterého v zemi zastupuje generální guvernér. Geografická poloha a obyvatelstvo Šalamounovy ostrovy jsou souostrovím šesti velkých a více než 900 menších ostrovů, které se nacházejí v Melanésii, části Oceánie, severovýchodně od Austrálie. Země je přímo sousední s Papuou-Novou Guineou na severozápadě, Austrálií na jihozápadě, Novou Kaledonií a Vanuatu na jihovýchodě, Fidži, Wallis a Futunou a Tuvalu na východě a Nauru a Federativními státy Mikronésie na severu. Celková rozloha země je 30 407 kilometrů čtverečních a podle oficiálních odhadů pro polovinu roku 2023 má 734 887 obyvatel. Hlavní město Honiara se nachází na největším ostrově Guadalcanal. Dějiny Ostrovy jsou osídleny nejméně od 30 000 do 28 800 př. n. l., přičemž pozdější vlny migrantů, zejména lid Lapita, se mísily a vytvořily moderní domorodou populaci Šalamounových ostrovů. V roce 1568 byl prvním Evropanem, který je navštívil, španělský mořeplavec Álvaro de Mendaña. I když je nepojmenoval Mendaña, věří se, že ostrovy byly nazvány "Šalamounovy" těmi, kteří se později dozvěděli o jeho cestě a zmapovali jeho objev. Mendaña se vrátil o desítky let později, v roce 1595, a další španělská výprava vedená portugalským mořeplavcem Pedrem Fernandesem de Queirósem navštívila Šalamounovy ostrovy v roce 1606. Velká Británie definovala svou oblast zájmu na souostroví Šalamounových ostrovů v červnu 1893, kdy kapitán Gibson, R.N., z HMS Curacoa, prohlásil jižní Šalamounovy ostrovy za britský protektorát. Během druhé světové války probíhala na Šalamounových ostrovech (1942–1945) tvrdá bitva mezi Spojenými státy, britskými imperiálními silami a Japonským císařstvím, včetně bitvy o Guadalcanal. Oficiální název tehdejší britské správy byl v roce 1975 změněn z "Britský protektorát Šalamounových ostrovů" na "Šalamounovy ostrovy" a následující rok byla dosažena samospráva. Nezávislost byla získána a název byl změněn na "Šalamounovy ostrovy" (bez určitého členu) v roce 1978. Po získání nezávislosti se Šalamounovy ostrovy staly konstituční monarchií. Králem Šalamounových ostrovů je Charles III., kterého v zemi zastupuje generální guvernér. Politický systém Šalamounovy ostrovy jsou konstituční monarchií, kde hlava státu je britský monarcha, který je zastupován generálním guvernérem. Vláda je parlamentní demokracie s jednokomorovým parlamentem. Hlavou vlády je předseda vlády. Ekonomika Ekonomika Šalamounových ostrovů je závislá na zemědělství, rybolovu a cestovním ruchu. Hlavními vývozními produkty jsou dřevo, palmový olej, ryby a kopra. Země čelí řadě hospodářských výzev, včetně chudoby, nezaměstnanosti a korupce. Obyvatelstvo Většinu obyvatelstva Šalamounových ostrovů tvoří domorodí Melanésané, přičemž existují také menší populace Polynésanů a Mikronésanů. Úředními jazyky jsou angličtina a pijin. Převládajícím náboženstvím je křesťanství. Kultura Kultura Šalamounových ostrovů je směsicí melanéských, polynéských a evropských vlivů. Tradiční hudba a tanec jsou důležitou součástí kultury a existuje řada různých tradičních uměleckých forem. Cestovní ruch Šalamounovy ostrovy jsou oblíbenou turistickou destinací, která nabízí nádherné pláže, deštné pralesy a příležitosti k potápění a šnorchlování.
Facebook Twitter