Nejméně rozvinuté země (LDC)
Nejméně rozvinuté země (LDC) jsou rozvojové země, které podle Organizace spojených národů vykazují nejnižší ukazatele socioekonomického rozvoje. Koncept LDC vznikl na konci 60. let 20. století a první skupina LDC byla OSN uvedena v rezoluci 2768 (XXVI) ze dne 18. listopadu 1971.
Země je klasifikována mezi nejméně rozvinuté země, pokud splňuje tři kritéria:
Chudoba: nastavitelné kritérium založené na hrubém národním důchodu (HND) na obyvatele průměrovaném za tři roky. Od roku 2018 musí mít země HND na obyvatele nižší než 1 025 USD, aby byla zařazena na seznam, a více než 1 230 USD, aby z něj vystoupila.
Nedostatečnost lidských zdrojů: založená na ukazatelích výživy, zdraví, vzdělání a gramotnosti dospělých.
Ekonomická zranitelnost: založená na nestabilitě zemědělské produkce, nestabilitě vývozu zboží a služeb, ekonomickém významu netradičních činností, koncentraci vývozu zboží, handicapu ekonomické malosti a procentu populace vysídlené přírodními katastrofami.
K prosinci 2023 bylo stále klasifikováno jako LDC 45 zemí, zatímco sedm vystoupilo v letech 1994 až 2023.
Světová obchodní organizace (WTO) uznává seznam OSN a uvádí, že „opatření přijatá v rámci WTO mohou pomoci LDC zvýšit jejich vývoz do dalších členských států WTO a přilákat investice. V mnoha rozvojových zemích podpořily pro tržní reformy rychlejší růst, diverzifikaci vývozu a efektivnější účast v mnohostranném obchodním systému.“