Nizozemská východní Indie Nizozemská východní Indie (nizozemsky: Nederlands(ch)-Indië; indonésky: Hindia Belanda) byla nizozemská kolonie, jejíž území se převážně shodovalo s dnešním Indonéským státem, který vyhlásil nezávislost 17. srpna 1945. Po indonéské válce za nezávislost se Indonésie a Nizozemsko v roce 1949 dohodly na míru. V anglo-nizozemské smlouvě z roku 1824 postoupili Nizozemci britskému guvernorátu Nizozemskou Malakku, což vedlo k jejímu začlenění do Malakky (stát) v dnešní Malajsii. Vznik Nizozemská východní Indie vznikla z znárodněných obchodních stanic Nizozemské východoindické společnosti, které se v roce 1800 dostaly pod správu nizozemské vlády. V 19. století vedli Nizozemci mnoho válek proti domorodým vládcům a národům, což způsobilo stovky tisíc úmrtí. Nizozemská vláda dosáhla svého největšího územního rozsahu na počátku 20. století okupací Západní Nové Guineje. Nizozemská východní Indie byla jednou z nejcennějších kolonií pod evropskou nadvládou, ačkoli její zisky závisely na vykořisťovatelské práci. Kolonie přispěla k celosvětovému významu Nizozemska v obchodu s kořením a plodinami v 19. století a v průzkumu uhlí a ropy ve 20. století. Koloniální společenský řád byl rigidně rasový, přičemž nizozemská elita žila odděleně od svých domorodých poddaných, ale byla s nimi propojena. Pojem Indonésie se pro zeměpisnou polohu používal po roce 1880. Na počátku 20. století místní intelektuálové koncipovali Indonésii jako národní stát, čímž připravili půdu pro hnutí za nezávislost. Japonská okupace a indonéská nezávislost Japonská okupace během druhé světové války rozložila značnou část nizozemského koloniálního státu a ekonomiky. Po japonské kapitulaci 15. srpna 1945 vyhlásili indonéští nacionalističtí vůdci Sukarno a Hatta nezávislost, což vedlo k indonéské národní revoluci. Nizozemci, kteří se snažili znovu získat kontrolu nad souostrovím, odpověděli nasazením zhruba 220 000 vojáků, kteří bojovali proti indonéským nacionalistům ve vyčerpávající válce. Spojené státy pohrozily Nizozemsku ukončením finanční pomoci v rámci Marshallova plánu, pokud nesouhlasí s převodem suverenity na Indonésii, což vedlo k nizozemskému uznání indonéské suverenity na nizozemsko-indonéské kulatém stole v roce 1949. Indonésie se po druhé světové válce stala jedním z předních národů asijského hnutí za nezávislost. Během indonéské revoluce a po vyhlášení nezávislosti Indonésie se téměř všichni nizozemští občané repatrivali do Nizozemska. V roce 1962 předali Nizozemci svou poslední državu v jihovýchodní Asii, Nizozemskou Novou Guineu (Západní Nová Guinea), Indonésii podle ustanovení Newyorské dohody. V té době přestala existovat celá kolonie.
Facebook Twitter