Austronéské jazyky Austronéské jazyky jsou rozsáhlá jazyková rodina rozšířená v oblasti jihovýchodní Asie, částí pevninské jihovýchodní Asie, Madagaskaru, ostrovů v Tichém oceánu a na Tchaj-wanu (domorodými obyvateli Tchaj-wanu). Mluví jimi přibližně 386 milionů lidí (4,9 % světové populace). Díky tomu se jedná o pátou největší jazykovou rodinu podle počtu mluvčích. Hlavními austronéskými jazyky jsou malajština (pouze v Indonésii ji mluví asi 250–270 milionů lidí v jejím vlastním literárním standardu nazvaném indonéština), javanština, sundština, tagalog (filipínština), malgaština a cebuánština. Podle některých odhadů rodina obsahuje 1 257 jazyků, což je druhé nejvyšší číslo ze všech jazykových rodin. V roce 1706 nizozemský učenec Adriaan Reland poprvé zaznamenal podobnosti mezi jazyky mluvenými v Malajském souostroví a lidmi na ostrovech v Tichém oceánu. Ve 19. století začali výzkumníci (např. Wilhelm von Humboldt, Herman van der Tuuk) používat komparativní metodu na austronéské jazyky. První rozsáhlou studii o historii fonologie provedl německý lingvista Otto Dempwolff. Obsahovala rekonstrukci proto-austronéského lexikonu. Termín austronéský vytvořil Wilhelm Schmidt. Slovo je odvozeno z německého austronesisch, které je založeno na latinském auster „jih“ a starořeckém νῆσος (nêsos „ostrov“). Většina austronéských jazyků je mluvena ostrovany. Pouze několik jazyků, jako je malajština a čamické jazyky, jsou původní v pevninské Asii. Mnoho austronéských jazyků má velmi málo mluvčích, ale hlavní austronéské jazyky mluví desítky milionů lidí. Například indonéštinou mluví 199 milionů lidí. Díky tomu se jedná o jedenáctý nejpoužívanější jazyk na světě. Přibližně dvacet austronéských jazyků je úředních ve svých příslušných zemích (viz seznam hlavních a úředních austronéských jazyků). Podle počtu jazyků, které obsahují, jsou austronéské a nigero-konžské jazyky dvěma největšími jazykovými rodinami na světě. Každá z nich obsahuje zhruba pětinu světových jazyků. Geografický rozsah austronéských jazyků byl největší ze všech jazykových rodin v první polovině druhého tisíciletí našeho letopočtu, před rozšířením indoevropských jazyků v koloniálním období. Rozkládal se od Madagaskaru u jihovýchodního pobřeží Afriky až po Velikonoční ostrov ve východním Pacifiku. Havajština, rapa nui, maorština a malgaština (mluvená na Madagaskaru) jsou geografickými odlehlými místy. Podle Roberta Blusta (1999) se austronéské jazyky dělí na několik primárních větví, z nichž všechny kromě jedné se nacházejí výhradně na Tchaj-wanu. Tchajwanské jazyky na Tchaj-wanu jsou seskupeny do až devíti prvotřídních podskupin austronéských jazyků. Všechny austronéské jazyky mluvené mimo Tchaj-wan (včetně jeho pobřežního jazyka Yami) patří k malajsko-polynéské (někdy nazývané extraformózské) větvi. Většině austronéských jazyků chybí dlouhá historie písemných dokladů. Díky tomu je rekonstrukce dřívějších fází – až po vzdálené proto-austronéské – o to pozoruhodnější. Nejstarší nápis v čamském jazyce, nápis Đông Yên Châu datovaný do 350 n. l., je prvním dokladem jakéhokoli austronéského jazyka.
Facebook Twitter