Japonské císařské námořnictvo Japonské císařské námořnictvo (japonsky 大日本帝国海軍, Dai-Nippon Teikoku Kaigun) bylo námořnictvo Japonského císařství od roku 1868 do roku 1945, kdy bylo rozpuštěno po kapitulaci Japonska ve druhé světové válce. Po rozpuštění císařského námořnictva vznikly v letech 1952 až 1954 japonské námořní síly sebeobrany (JMSDF). Císařské japonské námořnictvo bylo do roku 1920 třetím největším námořnictvem na světě, hned za britským královským námořnictvem a námořnictvem Spojených států (USN). Bylo podporováno leteckou službou císařského japonského námořnictva pro letecký provoz a letecké údery z flotily. Bylo hlavním protivníkem západních spojenců v tichomořské válce. Původ císařského japonského námořnictva sahá až k raným interakcím s národy na asijském kontinentu, které začaly v raném středověku a dosáhly vrcholu aktivity v 16. a 17. století v době kulturní výměny s evropskými mocnostmi v době objevných plaveb. Po dvou stoletích stagnace během následné politiky odloučení země pod šógunátem období Edo bylo japonské námořnictvo srovnatelně zaostalé, když byla země donucena otevřít se obchodu americkou intervencí v roce 1854. To nakonec vedlo k Meidžiho restauraci. Společně s opětovným nástupem císaře přišlo období horečné modernizace a industrializace. Námořnictvo mělo několik úspěchů, někdy i proti mnohem mocnějším nepřátelům, jako například v čínsko-japonské válce a rusko-japonské válce, než bylo ve druhé světové válce z velké části zničeno. Organizace Císařské japonské námořnictvo bylo organizováno do řady flotil a eskadr, které byly zodpovědné za různé oblasti operací. Hlavní flotila byla Kombinovaná flotila, která byla zodpovědná za operace v Tichém oceánu. Kromě Kombinované flotily existovaly také Čínská flotila, která operovala v Čínském moři, a Jižní flotila, která operovala v jihovýchodní Asii. Námořnictvo bylo také podporováno leteckou službou císařského japonského námořnictva, která provozovala letadlové lodě, hydroplány a pozemní letadla. Letecká služba byla zodpovědná za poskytování letecké podpory námořním operacím a za provádění vlastních útočných operací. Plavidla Císařské japonské námořnictvo provozovalo širokou škálu plavidel, včetně bitevních lodí, křižníků, torpédoborců, ponorek a pomocných lodí. Nejznámějšími plavidly císařského japonského námořnictva byly bitevní lodě třídy Jamato, které byly v době svého uvedení do provozu největšími bitevními loděmi na světě. Personál Císařské japonské námořnictvo mělo v době svého největšího rozmachu přes 2 miliony příslušníků. Personál námořnictva tvořili důstojníci, poddůstojníci a mužstvo. Důstojníci byli většinou absolventy Námořní akademie v Etajimě, zatímco poddůstojníci a mužstvo byli získáváni z branné povinnosti. Historie Císařské japonské námořnictvo hrálo klíčovou roli v japonské historii. Zúčastnilo se první čínsko-japonské války, rusko-japonské války, první světové války, druhé čínsko-japonské války a druhé světové války. V první světové válce bojovalo císařské japonské námořnictvo na straně spojenců a pomohlo porazit Německo. V druhé světové válce bojovalo císařské japonské námořnictvo proti spojencům a zpočátku dosáhlo řady významných vítězství. Nakonec však bylo poraženo spojenci a Japonsko bylo donuceno kapitulovat. Po kapitulaci Japonska bylo císařské japonské námořnictvo rozpuštěno a jeho plavidla byla potopena nebo předána spojencům. Po válce bylo vytvořeno japonské námořnictvo sebeobrany (JMSDF), které převzalo odpovědnost za námořní obranu Japonska.
Facebook Twitter