Kampaň na stezce Kokoda byla součástí Tichomořské války během druhé světové války. Kampaň se skládala z řady bitev, které se odehrály od července do listopadu 1942 na tehdejším australském území Papuy. Jednalo se především o pozemní bitvu mezi japonským oddílem Jižních moří pod vedením generálmajora Tomitarō Horiiho a australskými a papuánskými pozemními silami pod velením Nové Guinejské síly. Cílem Japonců bylo dobýt Port Moresby pozemním postupem od severního pobřeží podél stezky Kokoda přes hory pohoří Owen Stanley jako součást strategie izolovat Austrálii od Spojených států. Japonské síly přistály a zřídily předmostí poblíž Gony a Buny 21. července 1942. V opozici proti Maroubra Force, tehdy sestávající ze čtyř čet 39. praporu a prvků Papuánského pěšího praporu, rychle postoupili a 29. července dobyli Kokodu a její strategicky důležité letiště. Přes posily byly australské síly neustále vytlačovány zpět. Zkušená 21. brigáda druhé australské imperiální síly (AIF) se v bitvě u Mission Ridge – Brigade Hill od 6. do 8. září těsně vyhnula zajetí. V bitvě u Ioribaiwy od 13. do 16. září 25. brigáda pod vedením brigádního generála Kennetha Eathera bojovala s Japonci až do zastavení, ale postoupila pole Japoncům a stáhla se na hřeben Imita. Japonci postoupili až na dohled od Port Moresby, ale 26. září se stáhli. Překonali svou zásobovací linii a v důsledku zvratů utrpěných na Guadalcanalu jim bylo nařízeno stáhnout se. Australská stíhací akce narazila na silný odpor z dobře připravených pozic kolem Templeton's Crossing a Eora Village od 11. do 28. října. Po bezodporném znovudobytí Kokody se od 4. do 11. listopadu odehrála velká bitva kolem Oivi a Gorari, která skončila vítězstvím Australanů. Do 16. listopadu překročily dvě brigády australské 7. divize řeku Kumusi u Wairopi a postoupily na japonská předmostí ve společné australsko-americké operaci. Japonské síly v Buna-Gona vydržely až do 22. ledna 1943. Australské posily byly brzděny logistickými problémy při podpoře sil v izolovaném, hornatém, džunglovém terénu. K leteckému zásobování bylo k dispozici jen málo letadel a techniky pro ně byly stále primitivní. Australské velení považovalo kulomet Vickers a střední minomety za příliš těžké na přenášení a v džunglovém terénu by byly neúčinné. Bez dělostřelectva, minometů nebo středních kulometů čelili Australané soupeři vybavenému horskými děly a lehkými houfnicemi, které byly přeneseny do hor a ukázaly se jako rozhodující výhoda. Australské síly nebyly připraveny vést kampaň v džunglovém prostředí Nové Guineje. Poučení získaná v průběhu této kampaně a následné bitvy o Buna-Gonu vedla k rozsáhlým změnám v doktríně, výcviku, vybavení a struktuře s odkazem, který zůstává dodnes. V důsledku rychlého japonského postupu a vnímaného selhání rychlého protiútoku došlo ke "krizi velení", ve které manévrování generála Douglase MacArthura, nejvyššího velitele spojeneckých sil v jihozápadním Pacifiku, a generála sira Thomase Blameya, velitele spojeneckých pozemních sil, vyústilo v propuštění tří vysokých australských důstojníků. Vůdcovství MacArthura a Blameya bylo kritizováno za nerozumné a nerealistické vnímání terénu a podmínek, za kterých se kampaň vedla – na úkor vojáků nasazených do bojů. Kampaň na stezce Kokoda byla mytizována jako australské Thermopyly a začleněna do legendy Anzac, i když se od té doby ukázalo, že premisa o početně mnohem větším nepříteli je nesprávná.
Facebook Twitter