Subsistenční zemědělství
Subsistenční zemědělství je způsob hospodaření, kdy zemědělci pěstují plodiny především pro uspokojení vlastních potřeb a potřeb svých rodin na malých pozemcích. Cílem subsistenčního zemědělství je zajistit přežití a uspokojit především místní potřeby, s malým nebo žádným přebytkem. Rozhodnutí o tom, co se bude pěstovat, se řídí především tím, co rodina bude v nadcházejícím roce potřebovat, a teprve v druhé řadě cenami na trhu.
Tony Waters, profesor sociologie, definuje "subsistenční rolníky" jako "lidi, kteří si pěstují to, co jedí, staví si vlastní domy a žijí bez pravidelných nákupů na trhu". Navzdory soběstačnosti subsistenčního zemědělství se dnes většina subsistenčních zemědělců také do určité míry účastní obchodu. I když objem jejich obchodu měřený v penězích je menší než u spotřebitelů v zemích s moderními složitými trhy, využívají tyto trhy především k získávání zboží, nikoli k vytváření příjmů na potraviny; toto zboží obvykle není nezbytné pro přežití a může zahrnovat cukr, plechové střechy, jízdní kola, použité oblečení a podobně. Mnozí mají důležité obchodní kontakty a obchodní položky, které mohou vyrábět díky svým zvláštním dovednostem nebo zvláštnímu přístupu ke zdrojům ceněným na trhu.
Většina subsistenčních zemědělců dnes působí v rozvojových zemích. Subsistenční zemědělství se obecně vyznačuje:
nízkými kapitálovými/finančními nároky
smíšeným pěstováním plodin
omezeným používáním agrochemikálií (např. pesticidů a hnojiv)
nezlepšenými odrůdami plodin a zvířat
malým nebo žádným přebytečným výnosem k prodeji
používáním primitivních/tradičních nástrojů (např. motyk, mačet a sekáčů)
převážně pěstováním plodin
malými rozptýlenými pozemky
spoléháním se na nekvalifikovanou pracovní sílu (často členy rodiny)
(obecně) nízkými výnosy