Nevolnictví
Nevolnictví označuje stav, kdy je člověk podroben otroctví: jakékoli formě mzdové práce, finančnímu vykořisťování, donucovací ekonomické praxi nebo politice, v níž má oběť nebo pracovník (nevolník) malou kontrolu nad zaměstnáním nebo ekonomickými podmínkami.
Nevolnictví se vztahuje jak na koloniální, tak na postkoloniální období Latinské Ameriky, stejně jako na období po skončení otroctví ve Spojených státech, kdy byly přijaty „černé zákony“, aby se afroameričtí osvobozenci udrželi jako pracovní síla jinými prostředky.
Původ a historie
Termín „nevolnictví“ pochází ze španělského slova „peón“, které se původně používalo pro označení pěšáka v šachu. Postupem času se tento termín začal používat pro označení zemědělského dělníka, který byl vázán na půdu a nemohl ji opustit bez souhlasu svého pána.
Nevolnictví bylo běžnou praxí v koloniální Latinské Americe, kde španělští dobyvatelé využívali domorodé obyvatelstvo jako pracovní sílu. Nevolníci byli nuceni pracovat na plantážích, v dolech a dalších odvětvích bez mzdy a často byli vystaveni krutému zacházení.
Po získání nezávislosti v 19. století se nevolnictví v Latinské Americe postupně zrušilo. V některých zemích, jako je Mexiko a Brazílie, však přežívalo až do počátku 20. století.
Ve Spojených státech bylo nevolnictví používáno po občanské válce k udržení afroameričanů jako pracovní síly. Černé zákony, které byly přijaty v jižních státech, zbavily černochy volebního práva, zakazovaly jim vlastnit půdu a omezovaly jejich pohyb. Černoši byli často nuceni pracovat na plantážích nebo v jiných nízkoplatových zaměstnáních bez možnosti opustit své zaměstnavatele.
Nevolnictví bylo ve Spojených státech nakonec zrušeno v roce 1965 přijetím zákona o občanských právech.
Současné formy nevolnictví
Nevolnictví i dnes existuje v mnoha částech světa, i když často v skrytějších formách. Mezinárodní organizace práce (MOP) odhaduje, že na celém světě je v současnosti v nevolnictví 25 milionů lidí.
Současné formy nevolnictví zahrnují:
Dluhové otroctví: Tato forma nevolnictví se vyskytuje, když si člověk půjčí peníze a je nucen pracovat na splacení dluhu. Často se stává, že dlužníci jsou nuceni pracovat za extrémně nízkou mzdu nebo v nebezpečných podmínkách.
Navazování: Tato forma nevolnictví se vyskytuje, když je osoba nucena pracovat proti své vůli pod hrozbou násilí nebo jiných forem ublížení.
Obchodování s lidmi: Obchodování s lidmi je forma nevolnictví, která zahrnuje verbování, přepravu, ubytování nebo přijímání osob za účelem jejich vykořisťování. Oběti obchodování s lidmi jsou často nuceny pracovat v sexuálním průmyslu, v zemědělství nebo v jiných odvětvích.
Nucená práce: Nucená práce je jakákoli práce nebo služba, která je vykonávána nedobrovolně a pod hrozbou trestu. Nucená práce se často vyskytuje ve věznicích, pracovních táborech a jiných uzavřených zařízeních.
Dopady nevolnictví
Nevolnictví má ničivé dopady na oběti. Oběti nevolnictví často trpí fyzickým, psychickým a sexuálním násilím. Mohou být také zbaveni svobody pohybu, přístupu ke vzdělání a zdravotní péči.
Nevolnictví má také negativní dopady na společnost jako celek. Podkopává lidská práva, oslabuje ekonomiku a vytváří podmínky pro další formy vykořisťování.
Úsilí o vymýcení nevolnictví
V posledních letech došlo k rostoucímu úsilí o vymýcení nevolnictví. V roce 2014 přijala MOP Úmluvu o nucené práci, která zavazuje členské státy k přijetí opatření k prevenci a vymýcení nucené práce.
Řada organizací také pracuje na boji proti nevolnictví. Tyto organizace poskytují obětem nevolnictví podporu a služby, pracují na zvyšování povědomí o nevolnictví a lobbují za změny politik.
Úsilí o vymýcení nevolnictví je komplexní a dlouhodobý proces. Je však nezbytné zajistit, aby všichni lidé měli možnost žít životy důstojnosti a svobody.