Otroctví a islám Otroctví je instituce, při které je člověk považován za majetek jiné osoby. V historii existovaly různé formy otroctví, včetně otroctví založeného na rase, náboženství, původu nebo ekonomickém postavení. Islám, podobně jako mnoho dalších náboženství a kultur, v minulosti praktikoval otroctví. Otroci v islámském světě pocházeli z různých zdrojů, včetně válečných zajatců, nákupů a otroků získaných jako daň. Otroci byli často používáni jako domácí služebníci, dělníci nebo vojáci. Islámské právo reguluje vztahy mezi pány a otroky a stanovuje práva a povinnosti obou stran. Podle islámského práva mají otroci určitá práva, například právo na jídlo, přístřeší a ošacení. Majitelé otroků mají zase povinnost zajistit svým otrokům tyto základní potřeby. Islámské právo také umožňuje otrokům získat svobodu různými způsoby, například prostřednictvím manumise, což je proces, kterým pán osvobodí svého otroka. Otroci mohli být také osvobozeni, pokud konvertovali k islámu nebo pokud se jim podařilo uprchnout a získat azyl v muslimské zemi. Otroctví bylo v islámském světě postupně rušeno v 19. a 20. století. V roce 1926 přijala Liga národů Úmluvu o otroctví, která zakazovala všechny formy otroctví. Většina muslimských zemí tuto úmluvu ratifikovala a v současné době je otroctví v islámském světě nezákonné. I když bylo otroctví v islámském světě zrušeno, existují zprávy o tom, že otroctví v některých částech světa stále existuje. Některé muslimské země se snaží řešit problém moderního otroctví a pracují na jeho vymýcení. Je důležité si uvědomit, že otroctví je porušením lidských práv a že je nepřijatelné v jakékoli formě. Islám učí, že všichni lidé jsou si rovni a že by se s nimi mělo zacházet s úctou a důstojností.
Facebook Twitter