Otroctví je hluboce zakořeněné ve struktuře severozápadního afrického státu Mauritánie a je úzce spjato s etnickým složením země, a to navzdory zrušení otroctví v ostatních afrických zemích a zákazu této praktiky koloniálními vlastníky v roce 1905. Francouzská koloniální správa vyhlásila konec otroctví v Mauritánii v roce 1905. V roce 1981 se Mauritánie stala poslední zemí na světě, která zrušila otroctví, když prezidentský dekret tuto praktiku zrušil. Nicméně nebyly přijaty žádné trestní zákony, které by tento zákaz prosazovaly. V roce 2007 vláda "pod mezinárodním tlakem" přijala zákon, který umožňuje stíhat držitele otroků. Navzdory oficiálnímu zrušení otroctví odhadl Global Slavery Index z roku 2018 počet otroků na 90 000 (nebo 2,1 % populace), což je pokles z 155 600 hlášených v indexu z roku 2014, ve kterém se Mauritánie umístila na 31. místě ze 167 zemí podle celkového počtu otroků a na prvním místě podle rozšířenosti s 4 % populace. Mauritánská vláda se umístila na 121. místě ze 167 v reakci na všechny formy moderního otroctví. V roce 2017 napočítala BBC celkem 600 000 lidí žijících v otroctví. Mise OSN z listopadu 2009 vedená zvláštní zpravodajkou OSN Gulnarou Shahinianovou vyhodnotila praktiky otroctví v Mauritánii. Ve zprávě pro Radu OSN pro lidská práva (UNHRC) z srpna 2010 mise dospěla k závěru, že "navzdory zákonům, programům a rozdílným názorům ohledně existence otroctví v Mauritánii... de facto otroctví v Mauritánii nadále existuje". Zatímco v jiných zemích v regionu žijí lidé v "otroctví podobných podmínkách", situace v Mauritánii je podle profesora africké historie Bruce Halla "neobvykle závažná" a sestává převážně z černých Mauritánců zotročených arabskými pány. Oficiální stanovisko mauritánské vlády je, že otroctví je "úplně ukončeno... všichni lidé jsou svobodní". Podle abolicionisty Abdela Nassera Oulda Ethmana mnoho Mauritánců věří, že řeči o otroctví "naznačují manipulaci ze strany Západu, akt nepřátelství vůči islámu nebo vliv celosvětového židovského spiknutí". Některé skupiny pro lidská práva tvrdí, že vláda možná uvěznila více protisklaverečných aktivistů, než kolik uvěznila majitelů otroků. Pouze jedna osoba, Oumoulmoumnine Mint Bakar Vall, byla stíhána za vlastnictví otroků. V lednu 2011 byla odsouzena k šestiměsíčnímu vězení. Akademici Ahmed Meiloud a Mohamed El Mokhtar Sidi Haiba kritizovali obvinění z otroctví v Mauritánii, která byla vznesena protisklaverečnými organizacemi a spisovateli, jako přehnaná, s nedostatkem statistických zdrojů a faktických chyb.
Facebook Twitter