Historie otroctví Historie otroctví je dlouhá a složitá, sahá až do starověku a zahrnuje mnoho kultur, národností a náboženství. Oběťmi otroctví byli lidé z mnoha různých etnických skupin a náboženských vyznání. Sociální, ekonomické a právní postavení otroků se v různých systémech otroctví v různých dobách a na různých místech značně lišilo. Otroctví se vyskytovalo v některých lovecko-sběračských společnostech, zejména jako dědičné otroctví, ale podmínky zemědělství se zvyšující se sociální a ekonomickou složitostí poskytují větší příležitost pro hromadné otroctví. Otroctví bylo institucionalizováno v době, kdy vznikly první civilizace (například Sumer v Mezopotámii, který sahá až do roku 3500 př. n. l.). Otroctví je zmíněno v mezopotámském zákoníku Hammurabiho (kolem 1750 př. n. l.), který se o něm zmiňuje jako o zavedené instituci. Otroctví bylo rozšířené ve starověkém světě v Evropě, Asii, na Středním východě a v Africe. V raném středověku se v Evropě stalo méně běžným, i když se v některých oblastech nadále praktikovalo. Křesťané i muslimové se během staletí válek ve Středomoří a Evropě navzájem zajímali a zotročovali. Islámské otroctví zahrnovalo především západní a střední Asii, severní a východní Afriku, Indii a Evropu od 7. do 20. století. Počátkem 16. století zahájili evropští obchodníci, především obchodníci z Portugalska, transatlantický obchod s otroky. Málo obchodníků se odvážilo daleko do vnitrozemí a snažili se vyhnout tropickým nemocem a násilí. Většinou kupovali uvězněné Afričany (a vyváželi zboží včetně zlata a slonoviny) od západoafrických království a přepravovali je do evropských kolonií v Americe. Obchodníci byli zdrojem žádaného zboží, včetně zbraní, střelného prachu, měděných manil a látek, a tato poptávka po dováženém zboží vedla k místním válkám a dalším prostředkům k zotročování Afričanů ve stále větším počtu. V Indii a po celém Novém světě byli lidé nuceni do otroctví, aby vytvořili místní pracovní sílu. Transatlantický obchod s otroky byl nakonec omezen poté, co evropské a americké vlády přijaly zákony rušící účast jejich národů na něm. Praktické úsilí o prosazení zrušení otroctví zahrnovalo britskou preventivní eskadru a americkou hlídku pro obchod s otroky v Africe, zrušení otroctví v Americe a rozsáhlé uložení evropské politické kontroly v Africe. V moderní době zůstává obchod s lidmi mezinárodním problémem. Odhaduje se, že v roce 2013 bylo zotročeno 25–40 milionů lidí, většina z nich v Asii. Během druhé súdánské občanské války v letech 1983–2005 byli lidé odvedeni do otroctví. Koncem 90. let se objevily důkazy o systematickém dětském otroctví a obchodování s lidmi na kakaových plantážích v západní Africe. Otroctví v 21. století pokračuje a generuje roční zisky odhadované na 150 miliard dolarů. Obzvláště zranitelné jsou populace v oblastech s ozbrojenými konflikty a moderní doprava usnadnila obchod s lidmi. V roce 2019 bylo na celém světě odhadováno 40 milionů lidí vystavených nějaké formě otroctví – 25 % z nich byly děti. Šedesát jedna procent je využíváno k nuceným pracím, většinou v soukromém sektoru. Třicet osm procent žije v nucených manželstvích. Dalšími typy moderního otroctví jsou vězeňská práce, obchod se sexem a sexuální otroctví.
Facebook Twitter