Dluhové otroctví v Indii Dluhové otroctví, v Indii známé jako Bandhua Mazdoori, bylo sice zákonně zrušeno v roce 1976, ale kvůli slabému vymáhání ze strany vlády je stále rozšířené. Dluhové otroctví je systém, v němž věřitelé nutí své dlužníky, aby své dluhy spláceli prací. Tyto dluhy se navíc často splácí velmi dlouho a jsou nepřiměřeně vysoké, což vede k generační nerovnosti. Důvodem jsou obvykle vysoké úrokové sazby u půjček poskytovaných zaměstnavateli. Ačkoli je dluhové otroctví považováno za dobrovolnou formu práce, lidé jsou do tohoto systému nuceni sociálními okolnostmi. Dluhové otroctví má v indické historii hluboké kořeny, sahající až do období, kdy byla Indie pod koloniální nadvládou. Podle Globálního indexu otroctví z roku 2016 má Indie čtvrtý nejvyšší počet otroků, přičemž 19 milionů Indů je nějakou formou zotročeno, včetně dluhového otroctví. Mnoho Indů vstupuje do dluhového otroctví, aby snížili riziko finanční zátěže a násilí. Indický kastovní systém navíc vedl k sociální nerovnosti a korupci, což dohromady umožňuje tento systém přetrvávat. Hlavními Indiy zapojenými do této praxe jsou zemědělští a cihelničtí dělníci, včetně dětských pracovníků. Ačkoli se indická vláda zavázala k udělování kompenzací osvobozeným pracovníkům, většina pracovníků čelí negativním důsledkům, jako je další nerovnost a zdravotní problémy, což často vede k tomu, že tito pracovníci spáchají sebevraždu. Vzrůst aktivismu Dalitů, vládní legislativa začínající již v roce 1949 a probíhající práce nevládních organizací a vládních úřadů na vymáhání pracovních zákonů a rehabilitaci zadlužených osob zřejmě přispěly ke snížení dluhového otroctví v Indii. Na ukončení této praxe se navíc podílejí jak domácí, tak mezinárodní organizace. Podle výzkumných prací předložených Mezinárodní organizací práce však stále existuje mnoho překážek k vymýcení dluhového otroctví v Indii.
Facebook Twitter