Otroctví ve Španělsku Otroctví ve Španělsku má kořeny v období Féničanů a Římanů. V 9. století muslimské maurské vlády a místní židovští obchodníci obchodovali se španělskými a východoevropskými křesťanskými otroky. Španělsko začalo s obchodem s otroky v 15. století a tento obchod dosáhl svého vrcholu v 16. století. Historie španělského zotročení Afričanů začala portugalskými kapitány Antãem Gonçalvesem a Nunou Tristãem v roce 1441. První velká skupina afrických otroků, čítající 235 otroků, dorazila s Lançarote de Freitas o tři roky později. V roce 1462 začali portugalští obchodníci s otroky působit v Seville ve Španělsku. Během 70. let 14. století začali španělští obchodníci obchodovat s velkým počtem otroků. Otroci byli draženi na trhu u katedrály a následně přepravováni do měst po celém císařském Španělsku. To vedlo k rozšíření maurského, afrického a křesťanského otroctví ve Španělsku. V 16. století tvořilo 7,4 procenta obyvatelstva v Seville otroci. Mnoho historiků došlo k závěru, že renesanční a raně novověké Španělsko mělo nejvyšší počet afrických otroků v Evropě. Po objevení Nového světa se španělští kolonialisté rozhodli využít ho pro komerční výrobu a těžbu kvůli absenci obchodních sítí. K této práci bylo využito domorodé americké obyvatelstvo, ale v důsledku válek, nemocí, vykořisťování a společenských otřesů ve velkém počtu zemřelo. Potřeba pracovní síly se mezitím rozšiřovala, například pro výrobu cukrové třtiny. Problém oprávněnosti indického otroctví byl pro španělskou korunu klíčovou otázkou. Bartolomé de las Casas byl znepokojen osudem domorodců a v roce 1516 argumentoval, že do Indie by měli být dovezeni bílí a černí otroci, aby nahradili americké indiány. Afričtí otroci měli oproti domorodým otrokům určité výhody, jako například odolnost vůči evropským nemocem a větší obeznámenost se zemědělskými technikami. Tato preference vedla k rozvoji atlantického obchodu s otroky. Karel V. byl tím, kdo dal tomuto složitému a choulostivému problému jednoznačnou odpověď. Za tímto účelem císař dne 25. listopadu 1542 svým dekretem ve svých Leyes Nuevas (Nových zákonech) zrušil zotročování domorodců. Tento návrh zákona vycházel z argumentů nejlepších španělských teologů a právníků, kteří jednomyslně odsoudili takové otroctví jako nespravedlivé; prohlásili ho za nelegitimní a vyhlásili ho v Americe mimo zákon – nejen otroctví Španělů nad indiány, ale také typ otroctví praktikovaného mezi samotnými indiány. Systém práce Encomienda byl také zrušen v roce 1550. Tyto zákony však okamžitě neukončily praxi otroctví nebo nucených prací a začal se používat nový systém repartimiento a mita v Peru. Nakonec byl tento systém zrušen také kvůli zneužívání. V 17. století pokračovaly ilegálně nucené domorodé práce a legálně práce černých otroků.
Facebook Twitter