Prohlášení o osvobození Prohlášení o osvobození, oficiálně Prohlášení 95, bylo prezidentským prohlášením a výkonným nařízením vydaným prezidentem Spojených států Abrahamem Lincolnem 1. ledna 1863 během americké občanské války. Prohlášení mělo za následek změnu právního postavení více než 3,5 milionu zotročených Afroameričanů v odtržených státech Konfederace ze zotročených na svobodné. Jakmile se otroci vymanili z kontroly svých zotročovatelů, ať už útěkem k liniím Unie nebo postupem federálních vojsk, byli trvale svobodní. Prohlášení navíc umožňovalo bývalým otrokům "být přijati do ozbrojených sil Spojených států". Prohlášení o osvobození sehrálo významnou roli v ukončení otroctví ve Spojených státech. Dne 22. září 1862 vydal Lincoln předběžné prohlášení o osvobození. Jeho třetí odstavec zní: "Že prvního dne ledna roku našeho Pána jednoho tisíce osmi set šedesát tři budou všechny osoby drženy jako otroci v kterémkoli státě nebo určené části státu, jehož lid bude v té době v povstání proti Spojeným státům, od té doby svobodní; a výkonná vláda Spojených států, včetně její vojenské a námořní autority, bude uznávat a udržovat svobodu takových osob a nebude činit žádné činy nebo akty k potlačení takových osob nebo kteréhokoli z nich v jakékoli snaze, kterou mohou vynaložit pro svou skutečnou svobodu." Dne 1. ledna 1863 vydal Lincoln konečné prohlášení o osvobození. Po citaci z předběžného prohlášení o osvobození uvedl: "Já, Abraham Lincoln, prezident Spojených států, na základě moci, která mi byla svěřena jako vrchní velitel armády a námořnictva Spojených států v době skutečného ozbrojeného povstání proti autoritě a vládě Spojených států a jako vhodné a nezbytné válečné opatření pro potlačení uvedeného povstání, nařizuji a označuji jako státy a části států, v nichž se jejich lid v současné době bouří proti Spojeným státům, následující, a to: Lincoln poté vyjmenoval deset států, které byly stále ve vzpouře, s výjimkou částí států pod kontrolou Unie, a pokračoval: "Nařizuji a prohlašuji, že všechny osoby drženy jako otroci v uvedených určených státech a částech států jsou a nadále budou svobodné. ... Takové osoby vhodné kondice budou přijaty do ozbrojených sil Spojených států. ... A na tento čin, o němž se upřímně věří, že je činem spravedlnosti, odůvodněným ústavou, vojenskou nutností, vzývám ohleduplný úsudek lidstva a milostivou přízeň Všemohoucího Boha." Prohlášení stanovilo, že výkonná moc, včetně armády a námořnictva, "bude uznávat a udržovat svobodu uvedených osob". Ačkoli vylučovalo státy, které nebyly ve vzpouře, stejně jako části Louisiany a Virginie pod kontrolou Unie, stále se vztahovalo na více než 3,5 milionu ze 4 milionů zotročených lidí v zemi. V těch regionech Konfederace, kde byla americká armáda již přítomna, bylo okamžitě osvobozeno asi 25 000 až 75 000 osob. V oblastech, které byly stále ve vzpouře, nemohlo být vynuceno, ale jakmile armáda Unie převzala kontrolu nad regiony Konfederace, Prohlášení poskytlo právní rámec pro osvobození více než tří a půl milionu zotročených lidí v těchto regionech do konce války. Prohlášení o osvobození pobouřilo bílé Jižany a jejich sympatizanty, kteří v něm viděli začátek rasové války. Podnítilo abolicionisty a oslabilo ty Evropany, kteří chtěli zasáhnout a pomoci Konfederaci. Prohlášení povzbudilo jak svobodné, tak zotročené Afroameričany. Mnohé to povzbudilo k útěku z otroctví a k útěku k liniím Unie, kde se mnozí připojili k armádě Unie. Prohlášení o osvobození se stalo historickým dokumentem, protože "předefinovalo občanskou válku a změnilo ji [pro Sever] z boje [pouze] za zachování Unie na boj [také] zaměřený na ukončení otroctví a stanovilo rozhodující směr pro to, jak bude národ po tomto historickém konfliktu přetvořen." Prohlášení o osvobození nebylo u soudu nikdy napadeno. Aby zajistil zrušení otroctví ve všech Spojených státech, trval Lincoln také na tom, aby plány obnovy pro jižní státy vyžadovaly, aby vydaly zákony o zrušení otroctví (což se stalo během války v Tennessee, Arkansasu a Louisianě); Lincoln povzbuzoval pohraniční státy k přijetí zrušení otroctví (což se stalo během války v Marylandu, Missouri a Západní Virginii) a tlačil na přijetí 13. dodatku. Senát přijal 13. dodatek potřebnými dvěma třetinami hlasů 8. dubna 1864; Sněmovna reprezentantů tak učinila 31. ledna 1865; a požadované tři čtvrtiny států jej ratifikovaly 6. prosince 1865. Dodatek učinil otroctví a nedobrovolné otroctví protiústavními "s výjimkou trestu za zločin".
Facebook Twitter