Mesticové Mesticové jsou lidé smíšeného evropského a domorodého původu v bývalém Španělském impériu. V některých oblastech, jako je Latinská Amerika, se tento pojem může vztahovat také na lidi, kteří jsou kulturně evropští, i když jejich předkové jsou domorodí. Termín mesticové byl používán jako etnorasový exonym pro smíšené kasty, které se vyvinuly během Španělského impéria. Bylo to formální označení pro jednotlivce v oficiálních dokumentech, jako jsou sčítání lidu, farní matriky, inkviziční procesy a další. Kněží a královští úředníci mohli klasifikovat osoby jako mestice, ale tento pojem používali i jednotlivci k sebeidentifikaci. Podstatné jméno mestizaje, odvozené od přídavného jména mestizo, je termín pro rasové míšení, který se začal používat až ve dvacátém století; nebyl to pojem z koloniální éry. V moderní době je mestizaje používán vědci, jako je Gloria Anzaldúa, jako synonymum pro míšení ras, ale s pozitivními konotacemi. V moderní době, zejména v Latinské Americe, se mesticové stali spíše kulturním pojmem, přičemž pojem indio je vyhrazen výhradně pro lidi, kteří si zachovali samostatnou domorodou etnickou a kulturní identitu, jazyk, kmenovou příslušnost, zapojení do komunity atd. Například v Peru na konci 19. a počátku 20. století označoval pojem mestizaje ty lidi, kteří měli důkaz o euro-domorodém etnorasovém "původu" a přístup - obvykle finanční, ale ne vždy - k institucím sekundárního vzdělávání. Podobně ani daleko před dvacátým stoletím neznamenal euroamerický "původ" nutně iberskoamerický původ nebo pouze španělskoamerický původ (odlišná portugalská správní klasifikace: mestiço), zejména v andských regionech, které byly obnoveny euroamerickými "modernostmi" a zmítány těžebními pracovními praktikami. Tato koncepce se změnila ve 20. letech 20. století, zejména po národním pokroku a kulturní ekonomice indigenismu. Aby se předešlo záměně s původním používáním termínu mestico, začalo se smíšeným lidem souhrnně říkat kasty. V některých latinskoamerických zemích, jako je Mexiko, se pojem mesticové stal ústředním pro formování nové nezávislé identity, která nebyla ani zcela španělská, ani zcela domorodá. Slovo mestico získalo další význam ve sčítání lidu v roce 1930, kdy ho vláda použila k označení všech Mexičanů, kteří nemluvili domorodými jazyky bez ohledu na svůj původ. Ve dvacátém a jednadvacátém století v Peru vedlo znárodnění kečuánských a ajmarských jazyků jako "úředních jazyků státu...kde převažují" k tomu, že se tyto jazyky stále více oddělují od mestizaje jako exonymu (a v některých případech od india), přičemž domorodé jazyky jsou vázány na jazykové oblasti i na topografické a geografické kontexty. Například sierra od Altiplana po Huascarán je běžněji spojována s jazykovými rodinami ve městském i venkovském vernákula. Během koloniální éry Mexika byla kategorie mesticové používána poměrně flexibilně k registraci narození v místních farnostech a její použití nesledovalo žádný přísný genealogický vzor. S mexickou nezávislostí tvrdili vědci v akademických kruzích vytvořených ideologií "mestizaje" nebo "kosmické rasy", že mesticové jsou výsledkem smíšení všech ras. Po mexické revoluci si vláda ve snaze vytvořit jednotnou mexickou identitu bez rasových rozdílů osvojila a aktivně propagovala ideologii "mestizaje".
Facebook Twitter