Východoasijská náboženství Východoasijská náboženství, někdy také nazývaná taoistická náboženství, jsou podmnožinou východních náboženství. Patří sem čínské náboženství jako celek, které dále zahrnuje uctívání předků, čínské lidové náboženství, konfucianismus, taoismus a populární spásné organizace (jako je I-kuan-tao a wej-sinismus), stejně jako prvky převzaté z mahájánového buddhismu, který tvoří jádro čínského a východoasijského buddhismu obecně. Do této skupiny patří také japonské šintoismus, tenrikjó a korejský muismus (korejský šamanismus podobný čínskému wuismu), které všechny kombinují šamanistické prvky a domorodé uctívání předků s různými vlivy čínských náboženství. Čínská spásná náboženství ovlivnila vznik japonských nových náboženství, jako je tenriismus a korejský čung-sanismus; tato nová náboženská hnutí čerpají z domorodých tradic, ale jsou silně ovlivněna čínskou filozofií a teologií. Všechny tyto náboženské tradice více či méně sdílejí základní čínské koncepty spirituality, božství a světového řádu, včetně tao (道, „cesta“, pinyin dào, japonsky tō nebo dō a korejsky do) a tchien (天, „nebe“, japonsky ten a korejsky čchon). Rané čínské filozofie definovaly tao a obhajovaly pěstování te ( „ctnost“), která vyplývá ze znalosti tohoto tao. Některé starověké čínské filozofické školy se sloučily do tradic s různými názvy nebo zanikly, jako je moismus (a mnoho dalších patřících ke starověké čínské škole sto škol myšlení), který byl z velké části pohlcen taoisem. Východoasijská náboženství zahrnují mnoho teologických postojů, včetně polyteismu, neteismu, henoteismu, monoteismu, panteismu, panenteismu a agnosticismu. Místo taoistických náboženství mezi hlavními náboženskými skupinami je srovnatelné s abrahámovskými náboženstvími nalezenými v Evropě a západním světě, stejně jako na Středním východě a v muslimském světě, a dharmovými náboženstvími napříč indickým subkontinentem, tibetskou náhorní plošinou a jihovýchodní Asií.
Facebook Twitter