Fenotyp
V biologii představuje fenotyp soubor pozorovatelných vlastostí organismu. Jedná se o vnější projev genetické informace (genotypu) a vlivů působících z vnějšího prostředí. Na formování každého zvířecího příznaku se tak podílejí genetické i environmentální slož*
ky.
Fenotyp je tedy výsledkem interakce genotypu a faktorů působících z vnějšího prostředí. Tyto vlivy mohou být buď přímé (např. teplota, světlo), nebo nepřímé (např. potřava).
V případě, že se v rámci jedné populace jednoho druhu vyskytuje více zřetelně odlišných typů (morf), hovoříme o fenotypovém polymorfismu. Jeho typickým příkladem je zbarvení srsti u plemene labrador retriever. Barva srsti je sice podmíněna mnoha geny, ale v praxi je jasně patrná ve třech základních odstínech (žlutá, černá, hnědá*
).
Pojem "fenotyp" v širším významu byl použit i pro označení předmětů vytvořených živočichy, které jsou součástí jejich těla, příkladně schránky u tvůrců mřižek nebo hrady u bevrů*
.
Historie pojmu
Zavedení pojmu "fenotyp" je připisováno Wilhelmu Johannu Johansenu, který v roce 1911 přišel s rozlišováním genotypu a "fenotypu" (tehdy ještě označováného "příznakem").
Význam genotypu a jeho významu pro živočichy před Johansenem přinesl August Weismann, který definoval pojmy "zárodný plazma" (germplazma) a "tělní buňky" (somatické buňky).
V knize "Soběčný gen" (1976) se Richard Dawkins k těmto pojmům vrátil znova a upřesnil jejich význam zavedením pojmu "replikátory" (geny) a "vozidla" (organismy).*