Skotská deska Skotská deska (španělsky: Placa Scotia) je menší tektonická deska na okraji jižního Atlantiku a jižních oceánů. Předpokládá se, že vznikla na počátku eocénu s otevřením Drakeova průlivu, který odděluje Antarktidu a Jižní Ameriku. Jedná se o menší desku, jejíž pohyb je do značné míry řízen dvěma hlavními deskami, které ji obklopují: Antarktickou deskou a Jihoamerickou deskou. Skotská deska dostala své jméno podle parní jachty Scotia skotské národní antarktické expedice (1902-04), která provedla první batymetrickou studii tohoto regionu. Je zhruba kosočtvercového tvaru a rozkládá se mezi 50°J 70°Z / 50°J 70°Z a 63°J 20°Z / 63°J 20°Z. Deska je 800 km široká a 3 000 km dlouhá. Pohybuje se směrem ZJZ rychlostí 2,2 cm/rok a deska Jižní Sandwich se pohybuje na východ rychlostí 5,5 cm/rok v absolutním referenčním rámci. Její hranice jsou definovány Východním skotským hřbetem, Severním skotským hřbetem, Jižním skotským hřbetem a zlomovou zónou Shackleton. Skotská deska je tvořena oceánskou kůrou a kontinentálními fragmenty, které jsou nyní rozmístěny kolem Skotského moře. Před začátkem formování desky před 40 miliony let (40 Ma) tyto fragmenty tvořily souvislou pevninu od Patagonie k Antarktickému poloostrovu podél aktivního subdukčního okraje. V současné době je deska téměř úplně ponořená, s výjimkou malých oblastí Jižní Georgie na jejím severovýchodním okraji a jižního cípu Jižní Ameriky.
Facebook Twitter