Fenomenografie je kvalitativní výzkumná metodologie v rámci interpretačního paradigmatu, která zkoumá kvalitativně odlišné způsoby, jakými lidé něco prožívají nebo o něčem přemýšlejí. Je to přístup k pedagogickému výzkumu, který se objevil v publikacích na počátku 80. let. Zpočátku vycházel spíše z empirického než teoretického nebo filozofického základu. Přestože je již několik desetiletí zavedeným metodologickým přístupem ve vzdělávání, fenomenografie se nyní poměrně rozsáhle uplatňuje v řadě různých oborů, jako je environmentální management, počítačové programování, kompetence na pracovišti a internacionalizační praktiky.
Principy fenomenografie
Fenomenografie vychází z předpokladu, že lidské zkušenosti jsou subjektivní a že lidé konstruují význam ze svých interakcí se světem. Cílem fenomenografického výzkumu je porozumět různým způbům, jakými lidé chápou a prožívají daný fenomén.
Klíčovými principy fenomenografie jsou:
Zaměření na subjektivní zkušenosti: Fenomenografie se zaměřuje na pochopení toho, jak lidé subjektivně prožívají a chápou svět.
Interpretační přístup: Fenomenografie je interpretační přístup, který se snaží porozumět významu, který lidé přikládají svým zkušenostem.
Kvalitativní metodologie: Fenomenografie je kvalitativní metodologie, která se spoléhá na sběr a analýzu kvalitativních dat, jako jsou rozhovory, pozorování a dokumenty.
Metody sběru dat ve fenomenografii
Nejčastěji používanými metodami sběru dat ve fenomenografii jsou:
Rozhovory: Polostrukturované nebo hloubkové rozhovory umožňují výzkumníkům hlouběji porozumět subjektivním zkušenostem účastníků.
Pozorování: Pozorování účastníků v jejich přirozeném prostředí může poskytnout bohaté informace o jejich interakcích se světem.
Analýza dokumentů: Analýza osobních deníků, e-mailů a dalších písemných materiálů může poskytnout vhled do subjektivních myšlenek a pocitů účastníků.
Analýza dat ve fenomenografii
Analýza dat ve fenomenografii se zaměřuje na identifikaci různých způsobů, jakými lidé chápou a prožívají daný fenomén. Klíčovými kroky v analýze dat jsou:
Transkripování a kódování: Transkripce rozhovorů a pozorování a jejich následné kódování do kategorií.
Srovnávání a kontrastování: Porovnávání a kontrastování kódů za účelem identifikace různých způsobů chápání.
Interpretace: Interpretace výsledků za účelem vytvoření holistického popisu různých způsobů chápání.
Aplikace fenomenografie
Fenomenografie se používá v široké škále výzkumných oblastí, včetně:
Vzdělávání: Porozumění různým způsobům, jakými studenti chápou a učí se různé předměty.
Zdravotnictví: Porozumění různým způsobům, jakými pacienti prožívají své nemoci a léčbu.
Psychologie: Porozumění různým způsobům, jakými lidé prožívají a vyrovnávají se s různými psychologickými jevy.
Management: Porozumění různým způsobům, jakými zaměstnanci chápou a reagují na organizační změny.
Výhody a nevýhody fenomenografie
Výhody:
Poskytuje hluboké porozumění subjektivním zkušenostem lidí.
Umožňuje identifikovat různé způsoby chápání a prožívání daného fenoménu.
Je vhodná pro výzkum komplexních a citlivých témat.
Nevýhody:
Může být časově náročná a vyžadovat značné zdroje.
Výsledky mohou být ovlivněny subjektivitou výzkumníka.
Může být obtížné zobecnit výsledky na větší populaci.