Babylón Babylon byl starověké město ležící na dolním toku řeky Eufrat v jižní Mezopotámii, na území dnešního Iráku. Babylon byl hlavním kulturním a politickým centrem akkadsky mluvící oblasti Babylónie, jejíž vládci založili ve starověku dvě významné říše, konkrétně Starobabylónskou říši v 19. až 16. století př. n. l. a Novobabylónskou říši v 7. až 6. století př. n. l. Město bylo také používáno jako regionální hlavní město dalších říší, jako byla Achaimenovská říše. Babylon byl jedním z nejdůležitějších městských center starověkého Blízkého východu až do svého úpadku v helénistickém období. Nejstarší známá zmínka o Babylonu jako o malém městě se objevuje na hliněné tabulce z doby vlády Šar-Kali-Šarriho (2217–2193 př. n. l.) z Akkadské říše. Babylon byl v té době pouze náboženským a kulturním centrem, nikoli nezávislým státem ani velkým městem; podobně jako zbytek Mezopotámie podléhal Akkadské říši, která sjednotila všechny akkadské a sumerské mluvčí pod jednu vládu. Po pádu Akkadské říše byla jižní mezopotámská oblast po několik desetiletí ovládána gutijským lidem před nástupem Třetí dynastie z Uru, která zahrnovala celou Mezopotámii, včetně města Babylonu. Město se stalo součástí malého nezávislého městského státu s nástupem první Babylónské říše, nyní známé jako Starobabylónská říše, v 19. století př. n. l. Amorritský král Hammurabi založil krátkodobou Starobabylónskou říši v 18. století př. n. l. Z Babylonu vybudoval velké město a prohlásil se jeho králem. Jižní Mezopotámie se stala známou jako Babylónie a Babylon zastínil Nippur jako svaté město regionu. Říše upadala za Hammurabiho syna Samsu-iluny a Babylon strávil dlouhá období pod asyrskou, kasitskou a elamskou nadvládou. Poté, co ho Asyřané zničili a poté znovu postavili, se Babylon stal hlavním městem krátkodobé Novobabylónské říše v letech 609 až 539 př. n. l. Visuté zahrady Babylónské byly považovány za jeden ze sedmi divů starověkého světa. Po pádu Novobabylónské říše se město dostalo pod vládu Achaimenovců, Seleukovců, Parthů, Římanů, Sásánovců a muslimských říší. Poslední známé osídlení města pochází z 10. století n. l., kdy bylo označováno jako „malá vesnice Babel“. Odhaduje se, že Babylon byl největším městem na světě kolem roku 1770 př. n. l. až 1670 př. n. l. a znovu kolem roku 612 př. n. l. až 320 př. n. l. Bylo to možná první město, které dosáhlo počtu obyvatel přes 200 000. Odhady maximálního rozsahu jeho plochy se pohybují od 890 do 900 ha (2 200 akrů). Zbytky města se nacházejí v dnešní Hillah, guvernorát Babil, Irák, asi 85 km jižně od Bagdádu, a jeho hranice byly stanoveny na základě obvodu starověkých vnějších městských hradeb, což je oblast o rozloze asi 1 054,3 hektaru (2 605 akrů). Tvoří je velký pahorek ze zborcených budov z nepálených cihel a suti. Hlavní zdroje informací o Babylonu – vykopávky samotného místa, odkazy v klínopisných textech nalezených jinde v Mezopotámii, odkazy v Bibli, popisy v jiných klasických spisech (zejména od Herodota) a zprostředkované popisy (citující dílo Ktésiáse a Beróssose) – poskytují neúplný a někdy protichůdný obraz starověkého města, a to i v době jeho největšího rozkvětu v 6. století př. n. l. UNESCO zapsalo Babylon v roce 2019 na seznam světového dědictví. Každý rok navštíví toto místo tisíce návštěvníků, z nichž téměř všichni jsou Iráčané. Stavba se rychle rozrůstá, což způsobilo zásahy do ruin.
Facebook Twitter