Kartografie Nového Zélandu Kartografie Nového Zélandu představuje historii mapování a vytváření map tohoto ostrovního státu. První průzkumy začaly s příchodem Abela Tasmana v polovině 17. století. Od té doby se kartografie a geodézie vyvíjely postupně až po integraci Nového Zélandu do globálního systému založeného na GPS a novozélandském geodetickém datu z roku 2000. Zpočátku se prováděly průzkumy měřením bodů na zemi a vytyčováním oblastí. Koncem 19. století je rychle nahradila triangulační metoda. V roce 1888 byl založen Nový Zélandský institut geodetů, který vznikl po dřívějším pokusu z roku 1881. Vláda poté rozdělila zemi do 28 "meridiánových okruhů", z nichž každý měl známý bod, od kterého bylo možné měřit další místa. Okruhy byly dále rozděleny do průzkumných oblastí. Tento systém fungoval dobře, s výjimkou průzkumů, které musely probíhat přes sousední okruhy. Aby se tento problém vyřešil, byla v letech 1909 až 1947 provedena geodetická triangulace celé země. Ta byla použita pro geodetické datum z roku 1949 a novozélandskou mapovou síť. Následovalo použití letecké fotografie, ortofotomap a nakonec satelitních snímků. Později novozélandské geodetické datum z roku 2000 nahradilo verzi z roku 1949 a speciální projekce NZMG byla nahrazena novozélandským příčným Mercatorovým zobrazením z roku 2000. Novozélandské topografické mapy se prodávají v digitální podobě a v tištěných verzích v měřítku 1:50 000 a 1:250 000.
Facebook Twitter