Středověká islámská geografie a kartografie se zabývá studiem geografie a kartografie v muslimském světě během islámského zlatého věku (různě datovaného mezi 8. a 16. stoletím). Muslimští učenci pokročili v tradicích tvorby map dřívějších kultur, zejména helénistických geografů Ptolemaia a Marina z Tyru, : 193 v kombinaci s tím, co objevitelé a obchodníci zjistili při svých cestách po Starém světě (Afro-Eurasii). Islámská geografie měla tři hlavní oblasti: průzkum a navigace, fyzická geografie a kartografie a matematická geografie. Islámská geografie dosáhla svého vrcholu s Muhammadem al-Idrisim ve 12. století. Průzkum a navigace Muslimští učenci podnikali rozsáhlé průzkumné cesty po Starém světě a shromažďovali informace o geografii, obyvatelstvu a zdrojích různých regionů. Rozvinuli také sofistikované navigační techniky, jako je astrolab a kompas, které jim umožnily přesněji určovat svou polohu a mapovat své cesty. Fyzická geografie Muslimští geografové studovali fyzické rysy Země, jako jsou hory, řeky a oceány. Rozvinuli také teorie o vzniku a změně Země a byli průkopníky v oblasti meteorologie a klimatologie. Kartografie a matematická geografie Muslimští kartografové vytvořili řadu map světa, které byly mnohem přesnější a podrobnější než dřívější mapy. Používali matematické techniky, jako je trigonometrie a geometrie, k přesnému měření vzdáleností a úhlů. Také vyvinuli nové projekční systémy, které jim umožnily zobrazit Zemi na ploché mapě. Vrchol islámské geografie Vrcholem islámské geografie byl Muhammad al-Idrisi, který žil ve 12. století. Al-Idrisi vytvořil jednu z nejvlivnějších map světa té doby, známou jako Tabula Rogeriana. Jeho mapa byla založena na informacích shromážděných od cestovatelů a průzkumníků a byla pozoruhodně přesná pro svou dobu. Dědictví islámské geografie Islámská geografie a kartografie měly trvalý vliv na vývoj geografie a kartografie. Muslimští učenci přispěli k našemu porozumění světa a jejich práce byla základem pro pozdější evropské průzkumy a mapování.
Facebook Twitter