Zemská gravitace Zemská gravitace, značená jako g, je výsledné zrychlení, které je uděleno předmětům v důsledku kombinovaného účinku gravitace (způsobené rozložením hmoty v Zemi) a odstředivé síly (způsobené rotací Země). Jedná se o vektorovou veličinu, jejíž směr se shoduje se svislicí a jejíž velikost neboli magnituda je dána normou g = ‖ g ‖. V jednotkách SI se toto zrychlení vyjadřuje v metrech za sekundu na druhou (značeno m/s² nebo m·s⁻²) nebo ekvivalentně v newtonech na kilogram (N/kg nebo N·kg⁻¹). Blízko zemského povrchu je zrychlení způsobené gravitací, přesné na 2 platné číslice, 9,8 m/s² (32 ft/s²). To znamená, že pokud ignorujeme účinky odporu vzduchu, rychlost volně padajícího předmětu se bude zvyšovat přibližně o 9,8 metru (32 ft) za sekundu každou sekundu. Tato veličina se někdy neformálně označuje jako malé g (na rozdíl od gravitační konstanty G, která se označuje jako velké G). Přesná velikost zemské gravitace se mění podle místa. Dohodnutá hodnota pro standardní gravitaci je podle definice 9,80665 m/s² (32,1740 ft/s²). Tato veličina se různě označuje jako gₙ, gₑ (ačkoli to někdy znamená normální gravitaci na rovníku, 9,7803267715 m/s² (32,087686258 ft/s²)), g₀ nebo jednoduše g (které se používá také pro proměnnou lokální hodnotu). Váha předmětu na zemském povrchu je síla působící na tento předmět směrem dolů, daná druhým Newtonovým pohybovým zákonem, F = m a (síla = hmotnost × zrychlení). Gravitační zrychlení přispívá k celkovému gravitačnímu zrychlení, ale přispívají k němu i další faktory, jako je rotace Země, a ovlivňují tak váhu předmětu. Gravitace normálně nezahrnuje gravitační přitažlivost Měsíce a Slunce, které se zohledňují jako přílivové účinky.
Facebook Twitter