Makedonie Makedonie, také známé jako Macedon, bylo starověké království na okraji archaického a klasického Řecka, které se později стало dominantním státem helénského Řecka. Království bylo založeno a zpočátku vládla královská dynastie Argeadů, po níž následovaly dynastie Antipatridů a Antigonidů. Království starověkých Makedonců bylo původně soustředěno v severovýchodní části řeckého poloostrova a hraničilo s Epirosem na jihozápadě, Ilýrií na severozápadě, Paionií na severu, Thrákií na východě a Thessalií na jihu. Před 4. stoletím př. n. l. byla Makedonie malým královstvím mimo oblast ovládanou velkými městskými státy Athény, Sparta a Théby a krátce podřízena achajmenovské Persii. Během vlády argeadského krále Filipa II. (359-336 př. n. l.) Makedonie podmanila pevninské Řecko a thráckého odrysského království prostřednictvím dobytí a diplomacie. S reformovanou armádou obsahující falangy s kopím sarissa porazil Filip II. staré mocnosti Athény a Théby v bitvě u Chaeronea v roce 338 př. n. l. Filipův syn Alexandr Veliký, který vedl federaci řeckých států, splnil otcův cíl ovládnout celé Řecko, když zničil Théby, když se město vzbouřilo. Během Alexandrova následného dobývacího tažení svrhl achaimenovskou říši a dobyl teritorium, které se táhne až k řece Indus. Jeho makedonská říše byla na krátkou dobu nejmocnější na světe - definitivní helénský stát, který zahájil přechod k novému období starověké řecké civilizace. Řecké umění a literatura vzkvétaly v nově dobytých zemích a pokroky ve filozofii, inženýrství a vědě se šířily po říši i mimo ni. Zvláštní význam měly příspěvky Aristotela, Alexandrova učitele, jehož spisy se staly základním kamenem západní filozofie. Po Alexandrově smrti v roce 323 př. n. l., následných válkách diadochů a rozdělení Alexandrovy říše zůstala Makedonie řeckým kulturním a politickým centrem ve středomořском regionu spolu s Ptolemaiovským Egyptem, Seleukovskou říší a Attalským královstvím. O moc nad územím bojovala důležitá města jako Pella, Pydna a Amphipolis. Vznikala nová města, jako například Thessalonica, kterou založil uzurpátor Kassander (podle své manželky Thessaloniky z Makedonie). Úpadek Makedonie začal makedonskými válkami a vzestupem Říma jako přední středomořské mocnosti. Na konec třetí makedonské války v roce 168 př. n. l. byla makedonská monarchie svržena a nahrazena římskými klientskými státy. Krátkodobá obnova monarchie během čtvrté makedonské války v letech 150-148 př. n. l. skončila vznikem římské provincie Makedonie. Makedonští králové, kteří vládli absolutní mocí a velili státním zdrojům, jako je zlato a stříbro, usnadňovali těžební operace pro ražbu mincí, financování svých armád a během vlády Filipa II. i makedonského námořnictva. Na rozdiel od ostatních diadošských nástupnických států nebyl v Makedonii přijat císařský kult založený Alexandrem, přestože makedonští vládcové převzali role nejvyšších kněží království a předních patronů domácích a mezinárodních kultů helénského náboženství. Moc makedonských králů byla teoreticky omezena institucí armády, zatímco několik měst v rámci makedonského společenství se těšilo velké míře autonomii a mělo dokonce demokratické vlády s lidovými shromážděními.
Facebook Twitter