Abbásovský chalífát Abbásovský chalífát (750-1258, 1261-1517) byl třetím chalífátem, které vzniklo po proroku Mohamedovi. Založila ho dynastie pocházející z Mohamedova strýce Abbáse ibn Abd al-Muttaliba (566-653 n. l.), po kterém se dynastie jmenuje. Většinu času vládli jako chalífové z hlavního města Bagdádu v dnešním Iráku, poté, co svrhli Umajjovský chalífát v Abbásovské revoluci roku 750 n. l. (132 AH). Abbásovská revoluce měla svůj původ a první úspěchy ve východní oblasti Chorásánu, daleko od základen Umajjovské moci v Sýrii a Iráku. Abbásovský chalífát nejprve soustředil svou vládu v Kúfě v dnešním Iráku, ale v roce 762 chalífa Al-Mansúr založil město Bagdád, poblíž starověkého babylónského hlavního města Babylonu a perského města Ktesifonu. Bagdád se stal centrem vědy, kultury a vynálezů v období, které se stalo známým jako Zlatý věk islámu. Kromě toho, že sídlil v několika klíčových akademických institucích, včetně Domu moudrosti, a měl multietnické a multireligiózní prostředí, získal mezinárodní pověst jako "Centrum učení". Období Abbásovců bylo charakteristické závislostí na perských byrokratech (jako byla rodina Barmakidů) při správě území a rostoucí účastí nearabských muslimů v ummě (muslimské komunitě). Perské zvyky byly vládnoucí elitou široce přijaty a začali podporovat umělce a učence. Vzhledem k tomu, že velká část podpory Abbásovců pocházela od perských konvertitů, bylo pro Abbásovce přirozené převzít velkou část perské tradice vlády. Navzdory této počáteční spolupráci si Abbásovci z konce 8. století odcizili jak nearabské mawály (klienty), tak perské byrokrati. Politická moc chalífů byla omezena vzestupem íránských Bújovců a seldžuckých Turků, kteří dobyli Bagdád v letech 945 a 1055. Ačkoli byla Abbásovská vláda nad rozsáhlou islámskou říší postupně redukována na ceremoniální náboženskou funkci ve velké části chalífátu, dynastie si během vlády chalífy al-Muktafiho udržela kontrolu nad svou mezopotámskou doménou a rozšířila se do Íránu za vlády chalífy al-Násira. Věk kulturního obrození a rozkvětu Abbásovců skončil v roce 1258 vypleněním Bagdádu Mongoly pod vedením Hulagu Chána a popravou al-Musta'sima. Abbásovská linie vládců a muslimská kultura se obecně znovu soustředily v mamlúckém hlavním městě Káhiře v roce 1261. Přestože postrádali politickou moc (s krátkou výjimkou chalífy al-Mustaina z Káhiry), dynastie si nárokovala náboženskou autoritu až do několika let po osmanském dobytí Egypta v roce 1517, přičemž posledním Abbásovským chalífou byl Al-Mutawakkil III.
Facebook Twitter