Fátimovský chalífát Fátimovský chalífát byl chalífát, který existoval od 10. do 12. století n. l. pod vládou Fátimovců, dynastie ismá'ílí ší'a. Rozkládal se na velké ploše severní Afriky a západní Asie, od západního Středomoří na západě až po Rudé moře na východě. Fátimovci odvozovali svůj původ od dcery islámského proroka Mohameda Fatimy a jejího manžela, Alího ibn Abí Táliba, prvního ší'itského imáma. Fátimovci byli uznáváni jako oprávnění imámové různými ismá'ílí komunitami i denominacemi v mnoha dalších muslimských zemích a sousedních regionech. Fátimovci, kteří vznikli za vlády Abbásovců, dobyli Ifríkiju a založili město Mahdíja. Fátimovská dynastie vládla územím podél středomořského pobřeží a nakonec učinila z Egypta centrum chalífátu. V době svého rozkvětu chalífát zahrnoval kromě Egypta i různé oblasti Maghrebu, Sicílie, Levanty a Hidžázu. Mezi lety 902 a 909 byl založen fátimovský stát pod vedením daího (misionáře) Abú Abdalláha, jehož dobytí aghlabské Ifríkije vydláždilo cestu ke vzniku chalífátu. Po dobytí byl Abdallah al-Mahdí Billáh přivezen ze Sidžilmásy a poté přijat jako imám hnutí, stal se prvním chalífou a zakladatelem dynastie v roce 909. V roce 921 bylo založeno město Mahdíja jako hlavní město. V roce 948 přesunuli své hlavní město do Mansúrji poblíž Kairouanu. V roce 969, za vlády al-Mu'izze, dobyli Egypt a v roce 973 byl chalífát přesunut do nově založeného fátimovského hlavního města Káhiry. Egypt se stal politickým, kulturním a náboženským centrem říše, která vyvinula novou a „domorodou arabskou“ kulturu. Po svých počátečních výbojích chalífát často umožňoval určitou míru náboženské tolerance vůči neší'itským sektám islámu, stejně jako vůči Židům a křesťanům. Jeho vůdcům se však příliš nedařilo přesvědčit egyptské obyvatelstvo, aby přijalo jejich náboženské přesvědčení. Po vládě al-Azíze a al-Hakima, dlouhá vláda al-Mustansira upevnila režim, ve kterém chalífa zůstal stranou státních záležitostí a vezíři nabývali na větší důležitosti. Politický a etnický frakcionalismus v armádě vedl v 60. letech 11. století k občanské válce, která ohrozila přežití říše. Po období oživení za vlády vezíra Badra al-Džamalího rychle upadal fátimovský chalífát na konci 11. a 12. století. Kromě vnitřních potíží byl chalífát oslaben vpádem seldžuckých Turků do Sýrie v 70. letech 11. století a příchodem křižáků do Levanty v roce 1097. V roce 1171 Saladín zrušil vládu dynastie a založil ajjúbovskou dynastii, která znovu začlenila Egypt do nominální sféry autority abbásovského chalífátu.
Facebook Twitter