Osmanská provincie Egypt Osmanská provincie Egypt byla administrativní jednotkou Osmanské říše po dobytí Mamluckého Egypta osmanskými Turky v roce 1517. Osmanská říše spravovala Egypt jako provincii (ejálet) své říše (osmanská turečtina: ایالت مصر, přepis: Eyālet-i Mıṣr). Formálně zůstala osmanskou provincií až do roku 1914, i když se v praxi stala během 19. století stále autonomnější a od roku 1882 byla pod faktickou britskou kontrolou. Egypt se pro osmanské sultány vždy ukázal jako obtížná provincie, a to částečně kvůli pokračující moci a vlivu mamlúků, egyptské vojenské kasty, která zemi vládla po staletí. Jako takový zůstal Egypt pod mamlúky poloautonomní, dokud v roce 1798 nenapadly zemi francouzské síly Napoleona Bonaparta. Poté, co v roce 1801 anglo-turecké síly Francouze vyhnaly, se v roce 1805 chopil moci Muhammad Alí Paša, albánský vojenský velitel osmanské armády v Egyptě, a založil polo-nezávislý stát. Egypt pod dynastií Muhammada Alího zůstal nominálně osmanskou provincií. Ve skutečnosti byl prakticky nezávislý a dvakrát s říší bojoval – v letech 1831–33 a 1839–41. Osmanský sultán udělil Egyptu v roce 1867 status autonomního vazalského státu nebo chedivátu. Ismáíl Paša (chediv v letech 1867 až 1879) a Tewfik Paša (chediv v letech 1879 až 1892) vládli Egyptu jako polo-nezávislému státu pod osmanskou svrchovaností až do britské okupace v roce 1882. Přesto chedivát Egypt (1867–1914) zůstal de jure osmanskou provincií až do 5. listopadu 1914, kdy byl sultánát Egypt vyhlášen britským protektorátem v reakci na to, že se mladoturci Osmanské říše připojili k první světové válce na straně ústředních mocností (říjen–listopad 1914).
Facebook Twitter