Britská okupace Egypta Historie Egypta pod britskou nadvládou trvala od roku 1882, kdy byl během anglo-egyptské války okupován britskými silami, až do roku 1956 po suezské krizi, kdy se poslední britské síly stáhly v souladu s anglo-egyptskou dohodou z roku 1954. První období britské nadvlády (1882–1914) se často nazývá „zastřený protektorát“. Během této doby zůstal Khedivát Egypt autonomní provincií Osmanské říše a britská okupace neměla žádný právní základ, ale fakticky představovala protektorát nad zemí. Egypt tedy nebyl součástí Britského impéria. Tento stav trval až do roku 1914, kdy se Osmanská říše připojila k první světové válce na straně ústředních mocností a Británie vyhlásila nad Egyptem protektorát. Vládnoucí chedív Abbás II. byl sesazen a jeho nástupce Husajn Kámel byl nucen v prosinci 1914 prohlásit se za sultána Egypta nezávislého na Osmanech. Formální protektorát nad Egyptem trval jen krátce po válce. Byl ukončen, když britská vláda vydala 28. února 1922 jednostranné prohlášení o egyptské nezávislosti. Krátce poté se sultán Fuád I. prohlásil za krále Egypta, ale britská okupace pokračovala v souladu s několika výhradními klauzulemi v deklaraci nezávislosti. Situace byla normalizována v anglo-egyptské smlouvě z roku 1936, která Británii přiznala právo rozmístit vojska v Egyptě na obranu Suezského průplavu, jejího spojení s Indií. Británie také nadále kontrolovala výcvik egyptské armády. Během druhé světové války (1939–1945) byl Egypt napaden z italské Libye kvůli přítomnosti Britů, přestože samotný Egypt zůstal až do konce války neutrální. Po válce se Egypt snažil smlouvu upravit, ale v říjnu 1951 ji protivládní vláda zrušila v celém rozsahu. Po státním převratu v roce 1952 Britové souhlasili se stažením svých vojsk a do června 1956 tak učinili. Koncem roku 1956 Británie vyhlásila Egypt kvůli Suezskému průplavu válku, ale kvůli nedostatečné mezinárodní podpoře byla nucena ustoupit.
Facebook Twitter