Severoafrický slon (Loxodonta africana pharaohensis) byl vyhynulý poddruh afrického slona savanového (Loxodonta africana), nebo možná samostatný druh slona, který žil v severní Africe, severně od Sahary, dokud nevyhynul v době římské. Jednalo se o slavné válečné slony, které používala Kartágo v punských válkách, jejich konfliktu s Římskou republikou. Přestože byl tento poddruh formálně popsán, taxonomové ho obecně neuznávají. Mezi další názvy tohoto zvířete patří severoafrický lesní slon, kartaginský slon a atlaský slon. Původně se jeho přirozený areál pravděpodobně rozkládal po celé severní Africe a až k současnému súdánskému a eritrejskému pobřeží. Severoafrický slon byl menší než současný africký slon savanový, s výškou v ramenou asi 2,5 metru. Měl také kratší chobot a uši. Fosilní záznamy naznačují, že severoafrický slon se vyvinul z afrického slona savanového před asi 2 miliony let. Severoafrický slon byl důležitým zvířetem pro starověké civilizace severní Afriky. Byl používán jako pracovní zvíře, pro dopravu a jako válečný slon. Kartágo používalo válečné slony v punských válkách proti Římské republice. Římané se nakonec naučili, jak se s válečnými slony vypořádat, a severoafrický slon byl nakonec vyhuben. Poslední známý severoafrický slon byl zabit v roce 100 n. l. v římské provincii Africa. Vyhynutí severoafrického slona bylo pravděpodobně způsobeno kombinací faktorů, včetně lovu, ztráty přirozeného prostředí a změny klimatu. Severoafrický slon je připomínán na mozaikách a dalších uměleckých dílech ze starověkého Říma a Kartága. Je také zmíněn v historických textech, jako je Bible a díla řeckého historika Polybia.
Facebook Twitter