Typologie jazyků
Morfologická
Analytické - slova jsou tvořena samostatnými morfémy (např. angličtina)
Izolující - slova jsou tvořena jediným morfémem (např. čínština)
Syntetické - slova jsou tvořena spojením několika morfémů (např. čeština)
Fuzivní - morfémy se navzájem ovlivňují a vytvářejí nové tvary (např. němčina)
Aglutinativní - morfémy se řadí za sebe a vytvářejí nové tvary bez vzájemného ovlivňování (např. finština)
Polysyntetické - jedno slovo vyjadřuje celou větu (např. inuitština)
Oligosyntetické - jedno slovo vyjadřuje několik gramatických kategorií (např. některé indiánské jazyky)
Morfosyntaktické uspořádání
Nominativně-akuzativní - podmět stojí v nominativu, předmět v akuzativu (např. čeština)
Značkovaný nominativ - podmět je vyznačen zvláštním pádem (např. ruština)
Ergativně-absolutivní - podmět tranzitivní věty stojí v ergativu, předmět v absolutivu (např. baskičtina)
Štěpený ergativ - ergativ se používá pouze u některých sloves (např. některé australské jazyky)
Symetrický hlas - není rozdíl mezi aktivním a pasivním rodem (např. inuitština)
Aktivně-stativní - aktivní rod vyjadřuje činnost, stativní rod stav (např. některé kavkazské jazyky)
Trojčlenný systém - kromě nominativu a akuzativu se používá ještě dativ (např. němčina)
Nominativně-akuzativní - podmět stojí v nominativu, předmět v akuzativu (např. čeština)
Přímý-nepřímý - podmět tranzitivní věty stojí v přímém pádě, předmět v nepřímém pádě (např. maďarština)
Dvojtranzitivní/jednotranzitivní - jazyky, které rozlišují mezi dvěma předměty (např. němčina)
Sekundativní - jazyky, které rozlišují mezi dvěma druhy předmětů (např. čeština)
Indirektivní - jazyky, které rozlišují mezi přímým a nepřímým předmětem (např. francouzština)
Nulové značení - gramatické kategorie nejsou vyznačeny žádným morfémem (např. čínština)
Závislé značení - gramatické kategorie jsou vyznačeny morfémem, který je závislý na jiném morfému (např. čeština)
Dvojité značení - gramatické kategorie jsou vyznačeny dvěma morfémy (např. němčina)
Hlavové značení - gramatické kategorie jsou vyznačeny na hlavním slově ve větě (např. angličtina)
Nulový subjekt - subjekt není ve větě vyjádřen (např. italština)
Syntaktický pivot - prvek, který se nachází na pevném místě ve větě (např. podmět v češtině)
Sémantická role
Aktér - osoba nebo věc, která provádí činnost
Pacient - osoba nebo věc, která je činností ovlivněna
Benefaktiv - osoba nebo věc, která má z činnosti prospěch
Instrumentál - nástroj nebo prostředek, pomocí kterého je činnost prováděna
Lokál - místo, kde se činnost odehrává
Slovosled
VO jazyky - sloveso následuje předmět (např. čeština)
Subjekt-verb-objekt - podmět, sloveso, předmět (např. angličtina)
Verb-subjekt-objekt - sloveso, podmět, předmět (např. japonština)
Verb-objekt-subjekt - sloveso, předmět, podmět (např. arabština)
OV jazyky - předmět následuje sloveso (např. němčina)
Subjekt-objekt-verb - podmět, předmět, sloveso (např. japonština)
Objekt-subjekt-verb - předmět, podmět, sloveso (např. některé indiánské jazyky)
Objekt-verb-subjekt - předmět, sloveso, podmět (např. některé africké jazyky)
V1 slovosled - sloveso stojí na prvním místě ve větě (např. němčina)
V2 slovosled - sloveso stojí na druhém místě ve větě (např. angličtina)
OS slovosled - předmět stojí na prvním místě ve větě (např. čeština)
Volný slovosled - pořadí slov ve větě není pevně stanoveno (např. lat