Lingvistická typologie
Lingvistická typologie je obor lingvistiky, který se zabývá klasifikací jazyků na základě jejich strukturních vlastností.
Morfologická typologie
Morphologická typologie se zabývá tím, jak jsou v jazyce tvořena slova. Rozlišuje se několik základních typů jazyků:
Analytické jazyky - slova jsou tvořena volným spojením morfémů (významových jednotek), které se nemění. Například v angličtině se budoucí čas tvoří pomocí pomocného slovesa "will".
Izolační jazyky - slova jsou tvořena jedním morfémem, který vyjadřuje celý význam. Například v čínštině se slovo "dům" vyjadřuje jedním znakem.
Syntetické jazyky - slova jsou tvořena spojením více morfémů, které se mohou měnit v závislosti na gramatickém kontextu. Například v češtině se skloňování podstatných jmen provádí pomocí koncovek.
Fuzionální jazyky - morfémy jsou navzájem spojeny a tvoří jeden celek, který nelze rozložit na jednotlivé části. Například v latině se pád a číslo vyjadřují jednou koncovkou.
Aglutinační jazyky - morfémy jsou připojovány k sobě v řadě za sebou, přičemž každý morfém vyjadřuje pouze jeden gramatický význam. Například v turečtině se sloveso může skloňovat pomocí až několika přípon, z nichž každá vyjadřuje jiný gramatický význam.
Polysyntetické jazyky - slova jsou tvořena spojením několika morfémů, které vyjadřují více gramatických významů. Například v jazyce inuktitut může jediné slovo vyjadřovat význam věty "muž loví tuleně na ledu".
Oligosyntetické jazyky - slova jsou tvořena spojením několika morfémů, které vyjadřují pouze omezený počet gramatických významů. Například v jazyce nahuatl se sloveso skloňuje pomocí pouze několika přípon.
Morfosyntaktické uspořádání
Morfosyntaktické uspořádání se zabývá tím, jak jsou v jazyce vyjadřovány gramatické vztahy mezi slovy. Rozlišují se dva základní typy uspořádání:
Nominativně-akuzativní - podmět je v nominativu a předmět v akuzativu. Tento typ uspořádání je typický pro indoevropské jazyky, včetně češtiny.
Ergativně-absolutivní - podmět přechodného slovesa je v ergativu a předmět v absolutivu. Tento typ uspořádání je typický pro baskické a kavkazské jazyky.
Syntaktická vazba
Syntaktická vazba se zabývá tím, jak jsou v jazyce vyjadřovány vztahy mezi větnými členy. Rozlišují se tři základní typy vazeb:
Nominativní vazba - větné členy jsou vázány na sloveso podle svého gramatického případu. Například v češtině je podmět v nominativu a předmět v akuzativu.
Akční vazba - větné členy jsou vázány na sloveso podle své sémantické role. Například v jazyce inuktitut je podmět vyjadřován v pádě, který vyjadřuje původce děje, a předmět v pádě, který vyjadřuje příjemce děje.
Dvojnásobná vazba - větné členy jsou vázány na sloveso jak podle svého gramatického případu, tak podle své sémantické role. Tento typ vazby je typický pro australské jazyky.
Slovosled
Slovosled se zabývá tím, v jakém pořadí jsou v jazyce řazena slova ve větě. Rozlišují se čtyři základní typy slovosledů:
VO jazyky - podmět předchází sloveso a předmět. Tento typ slovosledu je typický pro indoevropské jazyky, včetně češtiny.
OV jazyky - předmět předchází sloveso a podmět. Tento typ slovosledu je typický pro japonské a korejské jazyky.
VSO jazyky - sloveso předchází podmět a předmět. Tento typ slovosledu je typický pro keltské a semitské jazyky.
VOS jazyky - sloveso předchází předmět a podmět. Tento typ slovosledu je typický pro některé africké jazyky.
Lexikon
Lexikon se zabývá slovní zásobou jazyka. Rozlišují se různé typy lexikálních položek, například podstatná jména, slovesa, přídavná jména a příslovce.
Sémantika
Sémantika se zabývá významem jazykových jednotek. Rozlišují se různé typy významů, například lexikální význam, gramatický význam a pragmatický význam.
Syntax
Syntax se zabývá tím, jak jsou v jazyce tvořeny věty. Rozlišují se různé typy vět, například jednoduché věty, souvětí a podřadné věty.