Empfatické souhlásky v semitských jazycích V semitské lingvistice je empfatická souhláska obstrukční souhláska, která původně kontrastovala s řadou jak znělých, tak neznělých obstrukčních souhlásek. Ve specifických semitských jazycích mohou být členy této řady realizovány jako uvularizované nebo faryngalizované, velarizované, ejektivní nebo obyčejné znělé nebo neznělé souhlásky. V menší míře se také používá k popisu příbuzných řad v jiných afroasijských jazycích, kde jsou typicky realizovány jako ejektivní, implozivní nebo faryngalizované souhlásky. V semitských studiích jsou běžně přepisovány pomocí konvence umístění tečky pod nejbližší obyčejnou obstrukční souhlásku v latinské abecedě. S ohledem na konkrétní semitské a afroasijské jazyky tento termín popisuje konkrétní fonetický rys, který tyto souhlásky odlišuje od ostatních souhlásek. V arabštině je tedy důraz synonymem pro sekundární artikulaci zahrnující retrakci dorza nebo kořene jazyka, která byla různě popsána jako velarizace nebo faryngalizace v závislosti na tom, kde se předpokládá místo retrakce. Původní empfatické k se vyvinulo v [q] ve většině semitských jazyků; přesněji řečeno, přestalo být empfatickou verzí k a stalo se úplně jinou souhláskou. (Podle toho je dalším běžným přepisem v semitských jazycích q). V arabštině se empfatické souhlásky foneticky realizují od dialektu k dialektu, ale typicky se realizují jako faryngalizované souhlásky. V etiopských semitských a moderních jihoarabských jazycích se realizují jako ejektivní souhlásky. I když tyto zvuky nemají nutně žádné společné fonetické vlastnosti, většina z nich historicky pochází ze společného zdroje. Pro protosemitštinu bylo rekonstruováno pět takových "empfatických" fonémů: | Protosemitský foném | Popis | IPA trans. | Hebrejština | Aramejština | Arabština | IPA trans. | |---|---|---|---|---|---|---| | Alveolární ejektiv | [tʼ] | ṭ | Tet ט | Teth Ṭāʼ ط | [tˤ] | ṭ | | Dentální ejektivní frikativa | [θʼ] | ṱ | Tsadi צ | Teth Ẓāʾ ظ | [ðˤ] | ẓ | | Alveolární ejektivní frikativa nebo afrikáta | [(t)sʼ] | ṣ | Tsadi צ | Ṣade Ṣad ص | [sˤ] | ṣ | | Alveolární laterální ejektivní frikativa nebo afrikáta | [(t)ɬʼ] | ṣ́ | Tsadi צ | Ayin Ḍād ض | [dˤ] < [ɮˤ] | ḍ | | Velární ejektiv | [kʼ] | ḳ | Qoph ק | Qoph Qāf ق | [q] | q | Obecná izraelská moderní hebrejština a maltština jsou pozoruhodné výjimky mezi semitskými jazyky, co se týče přítomnosti empfatických souhlásek. V obou jazycích byly ztraceny pod vlivem indoevropských jazyků (zejména jidiš v případě hebrejštiny a sicilština v případě maltštiny, i když vliv mohly mít i jiné jazyky). V hebrejštině zůstává písmeno tsadi (z protosemitského ṱ, ṣ, ṣ́) odlišné jako afrikáta /ts/, ale bez faryngalizace. Empfatické ḳ se v některých pozicích sloučilo s obyčejným k, ale zůstává odlišné po vokálu, kde se obyčejná souhláska stává /x/, zatímco původní empfatická souhláska zůstává. Semitské ṭ se zcela sloučilo s obyčejným t. V maltštině zůstává odlišné pouze empfatické ḳ (= q). V několika vesnicích se stále realizuje jako uvulární závěrka [q], jinak se vyvinulo v glotální závěrku. Všechny ostatní empfatické souhlásky se sloučily v obyčejné souhlásky. Někdy je však stále lze rozpoznat podle zvláštního vývoje vokálů, který vyvolaly před sloučením. Srovnejte sejf ("meč") se sajf ("léto"), ve kterém měl původně důraz ṣ, který zabránil tomu, aby se a stalo e (jako v prvním slově s obyčejným s).
Facebook Twitter